21 Cdo 2111/2017 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce J. J., zastoupeného JUDr. Lubomírem Kadaněm, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská č. 365/10, proti žalované Dallmayr Vending & Office, k.s., se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 1597, IČO 264 85 524, zastoupené JUDr. Janem Lukešem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská č. 1007/20, o 155.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 127/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2016 č.j. 62 Co 358/2016-101, takto: I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.091,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Lubomíra Kadaně, advokáta se sídlem v Praze 2, Vinohradská č. 365/10. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7.12.2016 č.j. 62 Co 358/2016-101 podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod (dovolatelka zpochybňuje pouze skutková zjištění, která soudy obou stupňů považují za prokázána z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 14.7.2008, a to výklad smluvního ujednání, že žalobci náleží za vykonanou práci mzda vyplácená dle platového výměru ze dne 1.4.2011 ve výši 20.000 Kč jako hrubá základní mzda a 5.000 Kč jako osobní ohodnocení; dovolatelka nesouhlasí s hodnocením důkazů odvolacím soudem a předestírá své vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje odlišné právní posouzení věci), než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř., a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. Nastoluje-li dovolatelka otázku, kdy lze mzdový nárok žalobce posuzovat jako uplatňování práva v rozporu s dobrými mravy, srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 126, roč. 2000 a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.2.2017 sp. zn. 21 Cdo 264/2016. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věty druhé o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 7. srpna 2017 JUDr. Zdeněk Novotnýpředseda senátu