28 Nd 96/2018-36USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce P. B., P., proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 1 404 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 C 67/2017, o přikázání věci jinému soudu téhož stupně, takto: Věc vedená u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 C 67/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí jinému soudu téhož stupně. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal u Okresního soudu v Pardubicích žalobu o náhradu škody a nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena v souvislosti s rozhodovací činností soudkyně zdejšího soudu Mgr. Moniky Nečasové. Současně, soudě dle obsahu učiněných podání (č. l. 1 - 2, 10 - 12, 18), namítal podjatost všech soudců tohoto soudu a navrhoval přikázat věc k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci. Žalovaná navrhla, aby byla věc přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Soudci daného soudu (s výjimkou Mgr. Jitky Novákové, jež sdělila, že s žalobcem a jeho bývalou manželkou bývala v „kamarádském“ vztahu, který však již před několika lety ustal) ve vyjádření k námitce podjatosti (č. l. 33) shodně uvedli, že pokud žalobce znají, pak jen z úřední činnosti. K projednávané věci přitom nemají žádný vztah. Podle § 12 o. s. ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec první). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec druhý). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec třetí). Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4). Podle § 15 o. s. ř. jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro kterou je vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu (odstavec první). Předseda soudu určí podle rozvrhu práce místo soudce (přísedícího) uvedeného v odstavci 1 jiného soudce (přísedícího) nebo, týká-li se oznámení všech členů senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle § 12 odst. 1. Jde-li o vyloučení podle § 14 odst. 1 a předseda soudu má za to, že tu není důvod pochybovat o nepodjatosti soudce (přísedícího), předloží věc k rozhodnutí soudu uvedenému v § 16 odst. 1 (odstavec druhý). Podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu. Podle § 16a odst. 1 o. s. ř. jestliže bylo rozhodnuto, že soudce (přísedící) je vyloučen, předseda soudu podle rozvrhu práce určí místo něho jiného soudce (přísedícího) nebo, jestliže byli vyloučeni všichni členové senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle § 12 odst. 1. Z citovaných ustanovení se podává, že postupem podle § 12 odst. 1 o. s. ř. může být věc přikázána (k žádosti předsedy soudu) jinému soudu téhož stupně (s výjimkou situace předpokládané § 16a odst. 2 o. s. ř.) tehdy, jsou-li splněny buď předpoklady vymezené v § 15 odst. 1, odst. 2 věta první, část věty za středníkem o. s. ř., anebo tehdy, bylo-li rozhodnuto podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o vyloučení soudce či soudců dotčeného soudu a současně není možné věc přikázat jinému soudci téhož soudu (§ 16a odst. 1 o. s. ř.). Z obsahu spisu, předloženého předsedou Okresního soudu v Pardubicích postupem podle § 15 odst. 2 o. s. ř. (tj. k rozhodnutí o delegaci nutné dle § 12 odst. 1 o. s. ř.), vyplývá, že žádný ze soudců uvedeného soudu neoznámil podle § 15 odst. 1 o. s. ř. předsedovi tohoto soudu konkrétní skutečnosti, pro které by byl z projednávané věci ve smyslu ustanovení § 14 o. s. ř. vyloučen (natož aby tak učinili všichni soudci tohoto soudu), přičemž o vyloučení žádného ze soudců tohoto soudu dosud nerozhodl ani nadřízený soud (§ 16 odst. 1 o. s. ř.). Není tudíž naplněn ani jeden z předpokladů, za kterých může nadřízený soud (k žádosti předsedy soudu) rozhodnout o přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 1 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 20 Nd 245/2017). Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že projednávaná věc vedená u Okresního soudu v Pardubicích se podle § 12 odst. 1 o. s. ř. jinému soudu téhož stupně nepřikazuje. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. 4. 2018 Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu