29 Cdo 119/2018-470 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně Great Tea Garden s. r. o., se sídlem v Praze 6, Dvořeckého 628/8, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 27248267, zastoupené Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Türkova 2319/5, PSČ 149 00, proti žalované R. C., zastoupené JUDr. Zdeňkou Maršíkovou Nocarovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 1, V Jirchářích 148/4, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 119/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2015, č. j. 5 Cmo 530/2014-376, ve znění usnesení ze dne 6. března 2015, č. j. 5 Cmo 530/2014-384, takto: Vykonatelnost rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2015, č. j. 5 Cmo 530/2014-376, ve znění usnesení ze dne 6. března 2015, č. j. 5 Cmo 530/2014-384, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2013, č. j. 47 Cm 119/2009-279, a ve spojení se směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Praze ze dne 29. října 2008, č. j. 60 Sm 387/2008-13, se odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 29. října 2008, č. j. 60 Sm 387/2008-13, uložil žalované zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 495.147 Kč s 6% úrokem od 9. května 2008 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 1.455 Kč, dále směnečný peníz ve výši 630.092 Kč s 6% úrokem od 9. května 2008 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 1.890 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 105.640 Kč. Rozsudkem ze dne 4. dubna 2013, č. j. 47 Cm 119/2009-279, soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a rozhodl o nákladech námitkového řízení (výrok II.). Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti ve výrocích o věci samé (první výrok); ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že výrok směnečného platebního rozkazu o nákladech řízení se zrušuje (druhý výrok). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (třetí výrok) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (čtvrtý výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání a současně navrhla, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Podle ustanovení § 243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma. Jelikož Nejvyšší soud má v poměrech dané věci předpoklady, za kterých může být odložena vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí, za splněné (k tomu v podrobnostech srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016), návrhu dovolatelky vyhověl a vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu (ve spojení se směnečným platebním rozkazem a rozsudkem soudu prvního stupně) odložil až do právní moci rozhodnutí o podaném dovolání. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 7. března 2018 JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu