30 Cdo 1490/2018-47 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Tomáše Mottla a Mgr. Hynka Zoubka ve věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 1 150 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 309/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2018, č. j. 70 Co 78/2018-41, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Usnesením Městského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 6. 3. 2018, č. j. 70 Co 78/2018-41, bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 6. 12. 2017, č. j. 22 C 309/2015-37, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce neprokázal naplnění předpokladů pro ustanovení zástupce pro řízení, když jednak nevyjevil věrohodně své majetkové poměry, jež by odůvodňovaly ustanovení zástupce placeného státem, a jednak jde v případě žalobce o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť žalobce opakovaně podává velké množství nejasných a převážně neúspěšných žalob a jeho chování je tak obstrukční a sudičské. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, ve kterém zároveň vznesl požadavek na odkladný účinek dle § 243 o. s. ř., a to přestože byl poučen o tom, že proti danému usnesení není dovolání přípustné. Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, podané dovolání jako nepřípustné odmítl, neboť podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce. O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy bylo dovolání dovolacím soudem bez zbytečných odkladů po předložení věci odmítnuto, nebylo již o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodováno. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 5. 2018 Mgr. Vít Bičák předseda senátu