30 Cdo 1958/2018-117 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 146/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. 10. 2017, č. j. 27 Co 376/2017-108, takto: I. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. 10. 2017, č. j. 27 Co 376/2017-108, se v části týkající se zastavení řízení o návrhu na osvobození od soudních poplatků odmítá. II. Dovolací řízení proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. 10. 2017, č. j. 27 Co 376/2017-108, se v části týkající se zastavení řízení ve věci samé zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 31. 7. 2017, č. j. 11 C 146/2015-99, zastavil řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků (výrok I), dále zastavil řízení o žalobě ve věci samé (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek. Nejvyšší soud proto v souladu s § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobce v části týkající se zastavení řízení o návrhu na osvobození od soudních poplatků odmítl. Dále se dovolací soud zabýval dovoláním v části týkající se zastavení řízení o věci samé. Podáním dovolání proti rozhodnutí ve věci samé vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]. Řízení o návrhu na osvobození žalobce od soudních poplatků bylo pravomocně zastaveno odvolacím soudem usnesením ze dne 27. 10. 2017, č. j. 27 Co 376/2017-108. Soud prvního stupně poté žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku usnesením ze dne 5. 4. 2018, č. j. 11 C 146/2015-114, a zároveň jej poučil, že nezaplatí-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Výzva k zaplacení soudního poplatku byla žalobci doručena dne 10. 4. 2018, žalobce však soudní poplatek neuhradil. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání v části týkající se zastavení řízení o žalobě ve věci samé podle ustanovení § 9 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. zastavil. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 5. 2018 JUDr. František Ištvánek předseda senátu