30 Cdo 3607/2017-378 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka v právní věci žalobkyně BDK-GLASS, spol. s r.o., IČO 42193524, se sídlem ve Smiřicích, Ed. Karla 72, zastoupené Mgr. Pavlínou Copkovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 762/6, proti žalované PROVER SARL, IČO 443990379, se sídlem v Montauban, Rue de la Résistance 57, Francouzská republika, zastoupené Mgr. Ondřejem Blahou, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 47/73, o zaplacení 584 541,33 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 26 Evc 2/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 3. 2017, č. j. 47 Co 54/2017-336, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Hradci Králové jako soudu prvního stupně ze dne 12. 12. 2016, č. j. 26 Evc 2/2015-325, kterým soud prvního stupně vyslovil svoji mezinárodní nepříslušnost, zastavil řízení a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. Otázka, zda doložka CPT (incoterms) představuje dostatečný způsob vymezení a určení místa dodání zboží jako určovatele mezinárodní příslušnosti soudů podle čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážky první nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť na jejím zodpovězení napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř. nezávisí. Odvolací soud totiž vyšel ze skutkového zjištění, že mezi stranami nebylo, a to ani v rámci doložky CPT, sjednáno místo splnění závazku nebo místo dodání zboží. Žalobkyně tak konstruuje svoji dovolací námitku na jiném skutkovém základě, než k jakému dospěl odvolací soud, tj. fakticky a nepřípustně brojí proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu (§ 241a odst. 6 o. s. ř.), což činí její dovolání nepřípustným. Další dovolací námitka (nepoložení předběžné otázky SDEU odvolacím soudem), neobsahuje zákonné náležitosti, když u ní chybí vymezení toho, v čem žalobkyně spatřuje naplnění podmínek přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání ohledně dané námitky pokračovat. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. 6. 2018 JUDr. Pavel Simon předseda senátu