30 Cdo 3786/2016-240 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce A. Ž., zastoupeného JUDr. Václavem Kubrem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 854/14, proti žalované 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, a 2) České republice – Ministerstvu zdravotnictví, se sídlem v Praze 2, Palackého náměstí 375/4, o zaplacení 200 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 43/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2016, č. j. 29 Co 152/2016-190, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 14. 3. 2016, č. j. 17 C 43/2011-181, kterým žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků (výrok I) a byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II) pro podání dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2015, č. j. 29 Co 115/2014-171. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce posléze předložil prostřednictvím svého zvoleného zástupce dovolání ze dne 1. 7. 2016 (č. l. 199). Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. 9. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3784/2016, rozhodl o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2015, č. j. 29 Co 115/2014-171, tak, že dovolání v rozsahu, v němž směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, zamítl (výrok I), ve zbývajícím rozsahu dovolání odmítl (výrok II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok III). Tímto rozhodnutím je řízení skončeno. Dovolání žalobce proti napadenému usnesení odvolacího soudu (č. j. 29 Co 152/2016-190) se v důsledku toho stalo bezpředmětným (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 917/2008, a ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2045/2015). Rozhodnutí o dovolání podaném proti napadenému usnesení odvolacího soudu (č. j. 29 Co 152/2016-190) se tak nemůže projevit v poměrech žalobce. K tomu též srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3400/2017, ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 6049/2017, nebo ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1186/2018). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. 9. 2018 JUDr. Pavel Simon předseda senátu