30 Cdo 450/2018-93 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 1 349 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 135/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2017, č. j. 21 Co 219/2017-41, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 jako soudu prvního stupně ze dne 9. 5. 2017, č. j. 26 C 135/2017-32, kterým bylo řízení zastaveno (výrok I) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok II). Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení byl pravomocně zamítnut usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 9. 2017, č. j. 26 C 135/2017-64, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 25. 10. 2017, č. j. 21 Co 388/2017-73. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. 11. 2017, č. j. 26 C 135/2017-76, byl žalobce opětovně vyzván, aby si ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení zvolil pro dovolací řízení zástupce a jeho prostřednictvím podal dovolání, jinak Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na tuto výzvu reagoval tak, že podáním datovaným dne 4. 12. 2017 a soudu prvního stupně doručeným dne 7. 12. 2017 znovu požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (č. l. 79). Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Žalobce coby dovolatel není právně zastoupen, zároveň netvrdil, že má právnické vzdělání, a přes výzvu a poučení soudu prvního stupně o důsledcích své nečinnosti nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Pokud žalobce v návaznosti na pravomocné zamítnutí svého předchozího návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů neprodleně podal nový a obsahově zcela totožný návrh, pak se k jeho opakovanému návrhu na ustanovení zástupce nepřihlíží, neboť žalobce takovým postupem evidentně maří řádný postup v řízení. Ve shodě s ustanovením § 2 a § 6 o. s. ř. takový zneužívající procesní postup žalobce nepožívá právní ochrany, neboť odborná literatura i judikatura shodně dovozují, že má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k úkonu podle ustanovení § 41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží [viz Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016]. I pokud by uvedené podání žalobce nemělo zneužívající charakter, nebylo by možno o něm věcně rozhodnout a řízení o návrhu žalobce by bylo nutno zastavit, poněvadž žalobce v opakovaném návrhu na ustanovení zástupce neuvádí žádné nové skutečnosti (k takovému postupu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod č. 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2943/13). Z doposud uvedeného vyplývá, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky. V Brně 27. 2. 2018 Mgr. Hynek Zoubek pověřený člen senátu