30 Cdo 647/2018-580 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Tomášem Novosadem ve věci žalobkyně D. K., proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 62/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2016, č. j. 20 Co 167/2016-500, takto: Dovolací řízení se zastavuje. O d ů v o d n ě n í : Usnesením v záhlaví uvedeným potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 2. 12. 2015, č. j. 30 C 62/2004-488, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů (pro řízení před soudem prvního stupně a pro odvolací řízení). Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, aniž by byla zastoupena advokátem. Současně s podáním dovolání žalobkyně navrhla ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Soud prvního stupně tento návrh zamítl usnesením ze dne 23. 10. 2017, č. j. 30 C 62/2004-565. Nyní zmíněné usnesení je pravomocné, odvolání proti němu podáno nebylo. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 11. 11. 2016, č. j. 30 C 62/2004-520, byla žalobkyně vyzvána k odstranění nedostatku povinného zastoupení v řízení o dovolání proti napadenému usnesení. Žalobkyně byla též poučena, že v případě neodstranění uvedeného nedostatku bude dovolací řízení zastaveno. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.). Povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání podle ustanovení § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř. představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit a bez jejíhož naplnění nelze o dovolání věcně rozhodnout. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatel fyzickou osobou, která má právnické vzdělání. Žalobkyně jako dovolatelka není právně zastoupena a netvrdí, že má právnické vzdělání. Žalobkyně sice v reakci na výzvu k odstranění nedostatku povinného zastoupení požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, ovšem této její žádosti nebylo pravomocně vyhověno. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nesplnila zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky. V Brně 21. února 2018 JUDr. Tomáš Novosad pověřený člen senátu