33 Cdo 4270/2018-136 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně M. B., bytem v XY, zastoupené JUDr. Kateřinou Koberovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Panská 6, proti žalovanému A. J., bytem v XY, zastoupenému Mgr. Danielem Tetzelim, advokátem se sídlem v Jesenici, Mečíkova 409, o zaplacení 2.000.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 10 C 228/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 9. 2018, č. j. 10 Co 353/2017-102, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.551 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Daniela Tetzeliho, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 30. 6. 2017, č. j. 10 C 228/2016-59, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 2.000.000 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a nahradit jí náklady řízení k rukám jejího zástupce částkou 183.000 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12. 9. 2018, č. j. 10 Co 353/2017-102, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení tak, že se žalobkyni náhrada nákladů nepřiznává; jinak ho potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, podala žalobkyně dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že odvolací soud se při rozhodování o nákladech řízení účastníků před soudem prvního stupně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu reprezentované jeho rozhodnutím ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1127/2013. Žalovaný se vyjádřil k dovolání žalobkyně a navrhl je jako nepřípustné odmítnout. Nejvyšší soud – v souladu s čl. II části první přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“). Dovolání žalobkyně není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti rozsudku v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 27. 11. 2018 JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu