24 Cdo 2846/2018-66 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce Z. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ladou Behenskou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Mánesova 19, proti žalovaným 1) J. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Filipem Matoušem, advokátem MATOUŠ & partneři, advokátní kancelář, s. r. o., se sídlem v Praze 2, Lazarská 6/11, a 2) Z. N., narozené XY, bytem XY, o neúčinnosti právního jednání, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 36 C 263/2017, o dovolání žalovaného 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. března 2018, č. j. 27 Co 48/2018-38, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Okresní soud Praha-východ (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 8. ledna 2018, č. j. 36 C 263/2017-25, zamítl námitku žalovaných, že Okresní soud Praha-východ není k projednání věci místně příslušný. K odvolání žalovaného 1) Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 15. března 2018, č. j. 27 Co 48/2018-38, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že nemovité věci, které byly předmětem převodu a zřízení věcného břemene, se nacházejí v obvodu Okresního soudu Praha-východ, přičemž rozhodnutí soudu prvního stupně je v souladu s R 46/2008. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 1) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání. Uplatňuje v něm dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. stran nesprávného právního posouzení místní příslušnosti soudu. Namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu „závisí na vyřešení otázky procesního práva, konkrétně otázky, zda se v případě posuzování neúčinnosti právního jednání ve smyslu ust. § 589 a násl. NOZ řídí místní příslušnost soudu dle ust. § 85 odst. 1 o. s. ř. nebo zda se řídí dle ust. § 88 písm. b) o. s. ř., kdy tato otázka dosud nebyla dovolacím soudem řešena.“ V další části svého dovolání ovšem dovolatel poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) sp. zn. 29 Od 58/2005 a sp. zn. 22 Cdo 5502/2015, v nichž měla být předmětná právní otázka řešena odlišně, respektive v posledně uvedené dovolací věci byl původní právní názor překonán. Argumentuje ve prospěch závěru, že Okresní soud Praha-východ není podle § 88 písm. b) o. s. ř. soudem místně příslušným a že věc je nutno postoupit obecnému soudu žalovaných. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. K tomuto dovolání nebylo podáno žádné písemné vyjádření. Dovolání žalovaného 1) není ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné. Podle § 88 písm. b) o. s. ř. namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmena a). Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Od 58/2005, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 46/2008, vyložil a odůvodnil právní názor, že: „Ve sporu o určení neúčinnosti smlouvy o převodu nemovitosti je dána výlučná místní příslušnost soudu podle ustanovení § 88 písm. g) (poznámka dovolacího soudu: nyní § 88 písm. b/) o. s. ř.“ Z uvedeného vyplývá, že předmětná právní (procesní) otázka byla již dovolacím soudem vyřešena a není žádného důvodu předkládat řešení této otázky velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia. Dovolací soud ve vztahu k argumentaci dovolatele poukazujícího na rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 26. ledna 2016, sp. zn. 22 Cdo 5502/2015, připomíná, že za ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu je třeba považovat rozhodnutí dovolacího soudu, které obsahuje předmětný právní názor na řešení zejména příslušné právní otázky, a jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2016, sp. zn. 30 Cdo 1072/2016, in https://nsoud.cz). Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalovaného 1) podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů (tohoto) dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. 4. 2019 JUDr. Pavel Vrcha předseda senátu