25 Cdo 70/2019-116 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobců: a) M. V., narozený XY, bytem XY, b) K. V., narozená XY, bytem XY, proti žalovaným: 1) T. K., soudce Krajského soudu v XY, sídlem XY, 2) G. B., soudkyně Krajského soudu v XY, sídlem XY, 3) I. S., soudkyně Krajského soudu v XY, sídlem XY, o ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy ve výši 4.000.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 0 Nc 7532/2018, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2018, č. j. 51 Co 352/2018-86, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 10. 2018, č. j. 51 Co 352/2018-86, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 8. 2018, č. j. 0 Nc 7532/2018-70, jímž soud prvního stupně nepřiznal žalobcům osvobození od soudních poplatků a neustanovil jim zástupce z řad advokátů, neboť jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva z důvodu nedostatku pasivní legitimace na straně žalovaných. Proti tomuto usnesení podali žalobci dovolání, v němž požádali o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Soud prvního stupně věc dovolacímu soudu předložil, aniž by o této žádosti žalobců rozhodl, zabýval se poplatkovou povinností či vyzval žalobce k zajištění právního zastoupení. Nejvyšší soud o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vzhledem k datu jeho vydání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 238 odst. 1 písm. i) a písm. j) o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek a proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce. S ohledem na jednoznačnou dikci citovaných ustanovení, která s účinností od 30. 9. 2017 vylučují přípustnost dovolání proti poplatkovým rozhodnutím i proti rozhodnutím o žádosti o ustanovení zástupce, je dovolání žalobců objektivně nepřípustné, proto je Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Soud prvního stupně nepochybil, předložil-li spis dovolacímu soudu aniž se zabýval poplatkovou povinností a rozhodl o žádosti žalobců o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení, neboť soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. se neplatí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod č. 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5784/2017), a nejsou-li dovolatelé povinni uhradit soudní poplatek z podaného dovolání, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jejich návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. O žádosti dovolatelů o ustanovení zástupce pro dovolací řízení pak není třeba rozhodovat, vzhledem k ustanovení § 241b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř., neboť dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není podle § 238 o. s. ř. přípustné. Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. ledna 2019 JUDr. Petr Vojtek předseda senátu