26 Cdo 3046/2019-306 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v exekuční věci oprávněné E. M., bytem XY, správkyně konkursní podstaty úpadce NAP a. s., se sídlem v Praze 4, Na Strži 35, IČO 25054686, zastoupené JUDr. Vladimírem Zoufalým, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 138/10, proti povinné PRAGOS auto s. r. o., se sídlem v Praze 4, Na Strži 1373/35, IČO 26463873, zastoupené JUDr. Zdeňkou Mužíkovou, advokátkou se sídlem v Berouně, Husovo nám. 44/31, vyklizením nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 68 EXE 1699/2017, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. června 2019, č. j. 23 Co 125/2019-267, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 12. 6. 2019, č. j. 23 Co 125/2019-267, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 28. 2. 2019, č. j. 68 EXE 1699/2017-209, jímž zamítl návrh povinné na zastavení exekuce vyklizením nebytových prostor vedené u soudního exekutora JUDr. Ondřeje Hanáka, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5. Nejvyšší soud dovolání povinné odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237-238a o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat. Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází a ani z celého jeho obsahu nelze zjistit, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání; pouze rekapituluje dosavadní průběh řízení a nesouhlasí se závěry odvolacího soudu. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 7. 10. 2019 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu