29 Cdo 4095/2019-38 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobkyně M. K., narozené XY, bytem XY, proti žalovanému R. K., narozenému XY, bytem XY, o zaplacení částky 16.208,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 24 Cm 109/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. července 2019, č. j. 12 Cmo 133/2019-25, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. července 2019, č. j. 12 Cmo 133/2019-25, k odvolání žalobkyně potvrdil usnesení ze dne 25. února 2019, č. j. 24 Cm 109/2018-17, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) a § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovoláním napadeným usnesením odvolací soud rozhodl v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000,- Kč. Přípustnost dovolání přitom nezakládá ani nesprávné poučení poskytnuté dovolatelce odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001 a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta poslední o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. 12. 2019 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu