Přihlásit se
ECLIECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.647.2019.2
Datum rozhodnutí21.03.2019
SoudNS
Spisová značka29 Cdo 647/2019
Zdrojnsoud.cz
Typ rozhodnutíUSNESENÍ
KategorieE
HesloPřípustnost dovolání
Ke staženíPDF | RTF

Odůvodnění

29 Cdo 647/2019 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Milana Poláška v konkursní věci dlužníka J. K., narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, o návrhu věřitelů a/ C., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, b/ P., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, a c/ Č., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 1999, č. j. 2 Ko 60/99-304, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: [1] Usnesením ze dne 29. července 1999, č. j. 2 Ko 60/99-304, potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka usnesení ze dne 20. října 1998, č. j. 52 K 92/97-83, jímž Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) prohlásil konkurs na majetek dlužníka. [2] Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání. Učinil tak podáním datovaným 4. února 2013 (č. l. 8895). [3] Jde v pořadí o třetí dovolání dlužníka proti témuž usnesení odvolacího soudu. [4] První dlužníkovo dovolání (šlo o podání datované 16. srpna 1999) Nejvyšší soud odmítl jako opožděné usnesením ze dne 12. srpna 2004, č. j. 29 Odo 696/2004-2247, a ústavní stížnost dlužníka proti usnesení konkursního soudu, odvolacího soudu a Nejvyššího soudu odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 8. března 2005, sp. zn. I. ÚS 708/2004. [5] Druhé dlužníkovo dovolání (šlo o podání datované 22. dubna 2009) Nejvyšší soud odmítl jako opožděné usnesením ze dne 31. května 2011, č. j. 29 Cdo 1349/2011-7056, a ústavní stížnost dlužníka proti usnesení konkursního soudu, odvolacího soudu a Nejvyššího soudu odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 20. října 2011, sp. zn. III. ÚS 2533/11. [6] Nynější (třetí) dlužníkovo dovolání je z roku 2013, takže je dozajista opožděnější, než dovolání první a dovolání druhé. Proto Nejvyšší soud i je odmítl podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Co do podrobných důvodů odmítnutí odkazuje Nejvyšší soud na své shora označené (všem zúčastněným známé) usnesení z 12. srpna 2004. [7] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2000) plyne z bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. března 2019 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu

Hlavní stránka · Zásady ochrany osobních údajů · Smluvní podmínky