30 Cdo 1163/2019-129 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. K., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem v Praze 8, Ledčická 649/15, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o zaplacení 60 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 9 C 142/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2018, č. j. 7 Co 1193/2018-111, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 60 000 Kč jako náhrady za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem Městského úřadu ve Vimperku, a to vyznačením doložky právní moci na příkazu o uložení pokuty (za nesprávné parkování) a za nezákonně vedenou exekuci na základě tohoto rozhodnutí. Okresní soud v Prachaticích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 7. 2018, č. j. 9 C 142/2017-78, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů tohoto řízení částku 300 Kč (výrok II). Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 11. 2018, č. j. 7 Co 1193/2018-111, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I), a rozhodl, že žalovaná nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. Otázka, „zda je odvolací soud rozsudkem oprávněn potvrdit správnost rozhodnutí soudu prvého stupně, které je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů“, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu. Námitka žalobce vychází z chybného předpokladu, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo nepřezkoumatelné, což ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu nebylo, neboť není nesrozumitelné, je i dostatečně odůvodněno a zcela zřetelně z něj plynou důvody, pro které žaloba není důvodná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ani otázka, „zda je důvodem pro vyslovení závěru o neexistenci nemajetkové újmy na straně žalobce způsobené nezákonným označením za pachatele přestupku a nezákonnou soudní exekucí skutečnost, že žalobce je osoba ve správním řízení zběhlá“, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud uvedl, že žalobci nevznikla nemajetková újma, neboť se žalobce běžně pohybuje v oblasti přestupků v dopravě, v nichž opakovaně vystupuje jako přestupce. Je tedy srozuměn s tím, že v těchto správních řízeních může dojít k pochybení a vědomě v těchto řízeních vystupuje jako přestupce, ačkoliv přestupek nespáchal. K výše uvedenému přispívá i obsah služeb, které žalobce nabízí na internetových stránkách www.nechcipokutu.cz, které se týkají činnosti Motoristické vzájemné pojišťovny, družstva, v němž vystupuje žalobce řadu let jako statutární orgán (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3849/2014). Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 4. 9. 2019 JUDr. Pavel Simon předseda senátu