25 Cdo 578/2020-1168 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: M. N., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Radkou Seidlovou, advokátkou se sídlem Krčská 981/50, Praha 4, proti žalované: EB Lab s. r. o., IČO 27678148, se sídlem Anglická 140/20, Praha 2, zastoupená JUDr. Janem Mikulášem, Ph.D., advokátem se sídlem Opletalova 1525/39, Praha 1, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 301/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2019, č. j. 22 Co 50/2019-1142, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 8. 2019, č. j. 22 Co 50/2019-1142, částečně zastavil odvolací řízení, částečně změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 11. 2018, č. j. 15 C 301/2014-1071, částečně jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Proti oběma výrokům o náhradě nákladů řízení rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítal nesprávné posouzení otázky procesního práva, konkrétně plného úspěchu ve věci ve sporech o ochranu osobnosti. Je přesvědčen, že měl ve věci plný úspěch, zatímco odvolací soud jeho úspěch posoudil pouze jako částečný. Nejvyšší soud o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vzhledem k datu jeho vydání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. S ohledem na jednoznačnou dikci citovaného ustanovení, které s účinností od 30. 9. 2017 vylučuje přípustnost dovolání proti rozhodnutím o nákladech řízení, je dovolání žalobce, které směřuje pouze proti výrokům o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu, objektivně nepřípustné. Dovolací soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. 3. 2020 JUDr. Petr Vojtek předseda senátu