20 Ncu 94/2021-10 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovatelkou A. K., narozenou XY, bytem XY, Řecká republika, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, t a k t o: Rozsudek soudu prvního stupně v Thessaloniki, Řecká republika, ze dne 21. 11. 2000, č. 31556/2000, který nabyl právní moci dne 14. 12. 2000 a jímž bylo rozvedeno manželství D. J. a A. J., rozené K., uzavřené dne 11. 8. 1973 před oddávajícím orgánem v Ostravě-Moravské Ostravě, zapsané v knize manželství – oddací matrice Úřadu městského obvodu v Moravské Ostravě a Přívozu, ve svazku 60, roč. 1973, na straně 62, pod č. řad. 444, se uznává, pokud jde o vyslovení rozvodu manželství, na území České republiky. O d ů v o d n ě n í: Soud prvního stupně v Thessaloniki, Řecká republika, k návrhu (žalobě) manželky rozvedl posuzované manželství, zjistil-li po provedeném řízení, že manželé se vzájemně odcizili, a neshledal-li předpoklady pro obnovení jejich společného soužití. Z manželství se narodily dvě děti, v době rozvodového řízení již zletilé (v roce XY dcera AAAAA [pseudonym] a v roce XY dcera BBBBB [pseudonym]). Za situace, kdy vztahy mezi manžely byly trvale rozvráceny natolik, že nelze očekávat jejich obnovení, je ve výroku uvedené rozhodnutí cizího soudu v souladu s ustanovením § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž skutkový základ byl cizím soudem zjištěn způsobem zásadně vyhovujícím příslušným ustanovením právního řádu České republiky (§ 51 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZMPS“). K uznání předložené rozhodnutí nabylo podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci a jeho uznání nebrání žádná z překážek uvedených v ustanovení § 15 ZMPS. Ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1, 2 ZMPS byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníkem řízení a bylo též zjištěno, že navrhovatelka byla v době vydání rozhodnutí o rozvodu občankou České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 52 ZMPS. Protože pravomocné cizí rozhodnutí, jehož uznání se navrhovatelka domáhá, vyhovuje podmínkám, které pro uznání cizích rozhodnutí ve věcech manželských stanoví zákon, Nejvyšší soud návrhu vyhověl, a to ve shodě s návrhem Nejvyššího státního zastupitelství ČR při vstupu do tohoto řízení. Náklady řízení platí navrhovatelka (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů). Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Tento rozsudek nabývá právní moci doručením. V Brně dne 22. 9. 2021 JUDr. Aleš Zezula předseda senátu