24 Cdo 2592/2021-260 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Vrchy, MBA, ve věci žalobce M. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Dlouhá 3458/2a, proti žalovaným 1) D. Š., narozené XY, bytem XY, a 2) J. Š., narozenému XY, bytem tamtéž, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 385/2018, o návrhu na odklad vykonatelnosti v řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Městského sudu v Praze ze dne 27. 5. 2021, č. j. 70 Co 150/2021-238; takto: Návrh žalobce ze dne 27. 7. 2021 na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2021, č. j. 70 Co 150/2021-238, se zamítá. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 2. 2. 2021, č. j. 34 C 385/2018-196, zamítl žalobu žalobce, kterou se žalobce domáhal určení, že žalovaní nejsou dědici ze závěti H. K., narozené XY, zemřelé 28. 12. 2017 (výrok I), a dále uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení částku 26 015 Kč (výrok II) a České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 5 pak náklady řízení, jejichž výše bude vyčíslena v samostatném usnesení (výrok III). K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 10 406 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž se dožaduje (s podrobnější argumentací) jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Samostatným podáním ze dne 27. 7. 2021 se žalobce dožadoval, aby Nejvyšší soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu s tím, že do doby rozhodování Nejvyššího soudu mohou žalovaní nabýt v rámci pozůstalostního řízení majetek značné hodnoty, s nímž by mohli na úkor žalobce nevratně disponovat. Podle ustanovení § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen na svých právech a nedotkne se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Podle judikatury Nejvyššího soudu vážící se k ustanovení § 243 o. s. ř. (shrnuté např. v odůvodnění jeho usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, nebo ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1352/2018), s přihlédnutím k účelu, k jakému odklad vykonatelnosti slouží, patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí to, že dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné, že podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, že neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, že se odklad nedotkne právních poměrů třetích osob a že je podle obsahu spisu možné, že dovolání bude úspěšné, přičemž všechny tyto předpoklady musí být splněny kumulativně. V dané věci nemá dovolání (přinejmenším zčásti) vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, jde o dovolání podané v zákonné dovolací lhůtě účastníkem řízení, obsahuje (přinejmenším zčásti) přípustný dovolací důvod a nelze a priori vyloučit, že může být úspěšné. Další ustanovením § 243 o. s. ř. stanovené obligatorní předpoklady pro možnost odložení vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí však chybí. Rozsudkem, proti němuž dovolání směřuje, nebylo rozhodnuto o povinnosti k plnění (něco dát, něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco strpět), nýbrž jím byla zamítnuta žaloba na určení neexistence právního vztahu. Výrokem odvolacího soudu (ad I) ve věci samé se tak neukládá ani povinnost k zaplacení peněžité částky, ani jiná povinnost, a proto nepřichází v úvahu žádný ze způsobů výkonu rozhodnutí taxativně vyjmenovaných v ustanovení § 258 o. s. ř. (tj. srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky, správou nemovité věci, prodejem movitých věcí a nemovitých věcí, postižením závodu a zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitým věcem, resp. vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci, provedením prací a výkonů). Z téhož důvodu není napadené rozhodnutí ve výroku o věci samé způsobilé k soudní exekuci. Vykonatelnost rozsudku (jeho výroku I) tak – v širším slova smyslu – spočívá v tom, že všichni, pro které je vydané rozhodnutí subjektivně závazné, je musí respektovat. Jestliže tak nelze podle části šesté o. s. ř. nařídit výkon rozhodnutí o dědickém právu (vyjma výroku II rozsudku odvolacího soudu, o nákladech řízení, k němuž se však argumentace dovolatele dožadující se odkladu výkonu rozhodnutí obsahově neváže), je zřejmé, že nemůže být pojmově naplněn zákonný předpoklad „hrozící závažné újmy dovolateli na jeho právech neprodleným výkonem rozhodnutí“. Navíc dovolatel žádnou konkrétní skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že je nyní (v době určující pro rozhodování Nejvyššího soudu, viz § 243b, 154 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.) reálně a bezprostředně ohrožen na svých právech, neuvedl. Lze dodat, že pro případy, kdy o odkladu vykonatelnosti podle ustanovení § 243 písm. a) o. s. ř. nelze uvažovat (rozhodnutí žádnou vynutitelnou povinnost neukládá), umožňuje ustanovení § 243 písm. b) o. s. ř. odložení právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí za předpokladu, že dovolatel je závažně ohrožen ve svých právech a odklad se nedotkne práv jiné osoby než účastníka řízení. V dané věci dovolatel odklad právní moci nenavrhoval a za situace, kdy spis vedený pověřeným soudním komisařem vážící se k probíhajícímu pozůstalostnímu řízení po zůstavitelce H. K., zemřelé dne 28. 12. 2017 je nyní u Nejvyššího soudu (pročež nelze očekávat vydání rozhodnutí o dědictví před rozhodnutím o podaném dovolání), nebyl shledán ani důvod k odložení právní moci napadeného rozhodnutí dovolacím soudem bez návrhu. Vycházeje zejména ze závěru, že podle dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o určení dědického práva, nemůže být nařízen výkon rozhodnutí ani provedena soudní exekuce, Nejvyšší soud návrhy dovolatele na odložení vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu jako nedůvodný zamítl. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. 9. 2021 JUDr. David Vláčil předseda senátu