29 Cdo 1054/2022-188 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Poláškem v právní věci žalobkyně JUDr. Miloslavy Horské, advokátky, se sídlem v Brně, Velkopavlovická 4310/25, PSČ 628 00, jako správkyně konkursní podstaty úpadce H. C., identifikační číslo osoby XY, proti žalovanému R. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Jaroslavou Vodáčkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00, o zaplacení částky 680 375,50 Kč, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. prosince 2021, č. j. 44 Co 62/2021-166, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 2. března 2021, č. j. 33 C 113/2015-155, Městský soud v Brně odmítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 680 375,50 Kč. 2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně potvrdil v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně. 3. Proti unesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, v němž namítá absenci důvodů pro odmítnutí žaloby. 4. Podle § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje (ani jen) pouhá citace textu § 237 o. s. ř. (či jeho části). 5. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16. 6. V dané věci dovolatelka v dovolání výslovně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné, a takový údaj neplyne (nelze jej dovodit) ani z obsahu dovolání. 7. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. 8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 10. 2022 Mgr. Milan Polášek předseda senátu