6 Tdo 1343/2021-I.-1196 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2022 v řízení o dovolání, které podal obviněný Z. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Příbram, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 2. 6. 2021, č. j. 14 To 50/2021-1042, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 110/2019, takto: Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný nebere do vazby. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 11. 12. 2020, č. j. 2 T 110/2019-969, byl obviněný Z. K. (dále „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (ad 1), přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku (ad 11, 12, 13, 14), přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, dílem samostatně, dílem ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (ad 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 15, 16), přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (ad 2, 3, 4), přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (ad 17), přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku (ad 17 – 20) a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (ad 18 – 19), jichž se podle skutkových zjištění soudu dopustil způsobem popsaným ve výroku označeného rozsudku. 2. Obviněný byl za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a další, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. 4 T 14/2019, a za sbíhající se přečin krádež podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a další, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 11 T 34/2019, odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. 4 T 14/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit škodu specifikovaným poškozeným. 3. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře rozsudkem ze dne 2. 6. 2021, č. j. 14 To 50/2021-1042, byl odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně ohledně dovolatele změněn ve výroku o trestu, a to tak, že mu byl nově uložen · za trestné činy uvedené v napadeném rozsudku pod body 1) – 16) a za sbíhající se přečin krádež podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, přečin maření úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečin krádež podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 12. 2019, č. j. 4 T 14/2019-159, a sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a pokračující přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 30. 7. 2019, č. j. 11 T 34/2019-201, podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroků o trestech z rozsudků Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 12. 2019, č. j. 4 T 14/2019-159, a Okresního soudu v Písku ze dne 30. 7. 2019, č. j. 11 T 34/2019-201, jakož i všech dalších rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. · za trestné činy uvedené v napadeném rozsudku pod body 17) – 20) podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to kovového páčidla o délce 70 cm, ohnutého šroubováku s dřevěnou rukojetí o délce 20 cm a kladívka. 4. Citovaný rozsudek odvolacího soudu (a též jemu přecházející rozsudek okresního soudu) napadl obviněný dovoláním, o němž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 6 Tdo 1343/2021, tak, že podle 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil · rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 2. 6. 2021, č. j. 14 To 50/2021-1042, v celém výroku o uložení souhrnného trestu obviněnému Z. K. a ve výroku, jímž došlo podle § 256 tr. ř. k zamítnutí odvolání tohoto obviněného ve vztahu k výroku o jeho vině zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, · jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 11. 12. 2020, č. j. 2 T 110/2019-969 ve výroku o vině tohoto obviněného zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (ad 1.), · jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené části obou rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, načež § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Písku přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 5. Jak Nejvyšší soud zjistil, obviněný se v současné době nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a vykonává souhrnný trest ve výměře čtyř roků na podkladě výše uvedených rozhodnutí okresního a krajského soudu, jejich části (a to právě výrok o tomto trestu uloženém odvolacím soudem i za zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku) byly zrušeny. Ocitl se tak v situaci, kdy bylo nezbytné aplikovat § 265l odst. 4 tr. ř., podle něhož [v]ykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne současně o vazbě. 6. Přestože v případě dovolatele jde o osobu, u níž by vzhledem k tomu, že opakovaně páchá trestnou činnost majetkové povahy, bylo možno uvažovat o existenci vazebního důvodu podle § 67 písm. c) tr. ř., neshledal Nejvyšší soud nezbytným rozhodnout o jeho vzetí do vazby. Zjistil totiž, že obviněný má ještě vykonávat dva jiné tresty odnětí svobody, do jejichž výkonu může být ihned převeden (nejprve do trestu ve věci Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 8 T 22/2017), čímž lze označený důvod vazby [stejně jako vazební důvod podle § 67 písm. a) tr. ř., pokud by se úvahy soudu měly ubírat tímto směrem] plně nahradit. Rozhodl proto podle § 265l odst. 4 tr. ř. tak, že se obviněný Z. K. do vazby nebere. Poučení: Proti rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. 1. 2022 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu