7 Tz 11/2022-235 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Radka Doležela a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal v neveřejném zasedání dne 16. 3. 2022 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného P. T., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 1 T 42/2020, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 1 T 42/2020, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. T. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se tento rozsudek Okresního soudu v Sokolově zrušuje. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Sokolově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 1 T 42/2020, byl obviněný P. T. uznán vinným dvěma zločiny krádeže jednak podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a dále podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit poškozené V. Š. na náhradu škody částku 600 Kč. 2. Rozsudek nabyl právní moci dne 3. 7. 2020, neboť obviněný se v hlavním líčení konaném dne 30. 6. 2020 ihned po vyhlášení rozsudku vzdal odvolání a učinil prohlášení, že si nepřeje, aby odvolání v jeho prospěch podaly jiné oprávněné osoby, a státní zástupce se vzdal odvolání dodatečně - přípisem doručeným soudu dne 3. 7. 2020. 3. Ministr spravedlnosti podal dne 24. 1. 2022 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově. Napadl výrok o vině ohledně obou zločinů krádeže a v důsledku toho také výrok o trestu. Namítl, že i když se obviněný dopustil krádeže v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády č. 194 ze dne 12. 3. 2020 z důvodu ohrožení zdraví výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu [tj. za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], nebyla tu dána věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Svou argumentaci podpořil odkazem na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, s poukazem na skutečnost, že se závěry zde vyjádřenými se ztotožnil i Ústavní soud. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a další obsahově navazující rozhodnutí a aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Sokolově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 4. Ke stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že se s ní ztotožňuje. Věcná souvislost skutků s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (v podobě pandemie koronaviru), jak to má na mysli ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a judikatura k němu, zjištěna a soudem tvrzena nebyla. Vzhledem k absenci odůvodnění napadeného rozsudku není ani zřejmé, o jakou věcnou souvislost by se mělo jednat. Okresní soud věc nesprávně právně posoudil. Jednání obviněného naplnilo znaky jednak přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, jednak přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Trest měl být ukládán v sazbě § 205 odst. 2 tr. zákoníku, tj. od šesti měsíců do tří let odnětí svobody. Státní zástupkyně vyjádřila názor, že je to právě nalézací soud, který by měl znovu rozhodnout o vině obviněného a v návaznosti na změněnou právní kvalifikaci také uložit odpovídající trest. Státní zástupkyně proto učinila shodný návrh jako ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona. 5. Ustanovená obhájkyně obviněného se ke stížnosti pro porušení zákona rovněž písemně vyjádřila. Uvedla, že se ztotožňuje se stížností pro porušení zákona včetně jejího odůvodnění. Ztotožnila se i s citovaným vyjádřením státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Navrhla stížnosti pro porušení zákona v plném rozsahu vyhovět, konkrétně učinila shodný návrh jako ministr spravedlnosti. 6. Nejvyšší soud předesílá, že v této věci již rozhodl na návrh ministra spravedlnosti usnesením ze dne 27. 1. 2022 podle § 275 odst. 4 tr. ř. o přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který byl obviněnému v této věci uložen. V nynějším neveřejném zasedání přezkoumal podle § 267 odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen. 7. Prvního zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se obviněný dopustil podle výroku o vině v podstatě tím, že v Chodově, okres Sokolov, dne 24. 3. 2020 na ulici oslovil na lavičce sedící svoji známou poškozenou V. Š., zda mu půjčí peníze, přičemž když poškozená odmítla, tak jí z otevřené peněženky, kterou držela v ruce, odcizil 600 Kč, její žádosti o vrácení peněz nevyhověl a s penězi odešel, čímž poškozené způsobil škodu ve výši 600 Kč. Druhého zločinu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se obviněný dopustil tím, že v Chodově dne 30. 3. 2020 v prostorách prodejny TESCO Stores ČR, a. s., odcizil dva kusy balení kávy Jacobs v ceně 279,90 Kč za kus tím způsobem, že si je zastrčil pod oblečení a bez uhrazení prošel přes pokladnu k východu, čímž způsobil poškozené obchodní společnosti škodu 559,80 Kč. Obou jednání se dopustil přesto, že byl pravomocně odsouzen ve věci Okresního soudu ve Frýdku ̶ Místku sp. zn. 80 T 87/2015 pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na osm měsíců, z jehož výkonu byl na základě usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 6. 2018, sp. zn. 4 PP 82/2018, jež nabylo právní moci téhož dne, podmíněně propuštěn za současného stanovení zkušební doby v délce tří let, a navíc se uvedeného jednání dopustil v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády č. 194 ze dne 12. 3. 2020 z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s výskytem koronaviru. 8. Trestný čin krádeže se posoudí podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, spáchá-li pachatel takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. 9. Vyhotovení napadeného rozsudku má formu zjednodušeného rozsudku a neobsahuje odůvodnění (§ 129 odst. 2 tr. ř.), takže nelze dostatečně identifikovat důvody, které vedly Okresní soud v Sokolově k tomu, že posoudil skutky podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Patrně tomu tak ale bylo proto, že činy byly spáchány v době nouzového stavu. 10. Aplikace ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je alternativně podmíněna dvěma skupinami případů. První skupinu představují případy, kdy je vyhlášen stav ohrožení státu (§ 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky) nebo válečný stav (čl. 43 odst. 1 Ústavy). Přitom postačí, že čin byl spáchán v době, kdy je vyhlášen stav ohrožení státu nebo válečný stav. Výčet stavů je v citovaném ustanovení taxativní, takže jiný stav – a tudíž ani nouzový stav – není důvodem aplikace citovaného ustanovení. Druhou skupinu představují případy, kdy tu je živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Za „událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ lze považovat nikoli nouzový stav, nýbrž fakt výskytu koronaviru označovaného jako SARS Cov-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v měřítku epidemie až pandemie. Avšak pouhá časová shoda doby spáchání činu s dobou zmíněné „události“ není dostatečnou podmínkou pro to, aby čin mohl být posouzen podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. K tomu je třeba, aby čin také nějak věcně souvisel s uvažovanou „událostí“, tj. s výskytem koronaviru a epidemií nemoci COVID-19 nebo s opatřeními přijatými k potlačení či omezení epidemie. Tato souvislost se demonstruje např. tím, že pachatel byl k činu motivován zvláštními okolnostmi vyplývajícími z epidemie nebo z opatření přijatých k jejímu potlačení či omezení, že takových okolností nebo opatření využil k spáchání činu, že mu takové okolnosti nebo opatření umožnily nebo usnadnily spáchání činu, že čin byl namířen proti věcem, které s ohledem na svůj význam při realizaci opatření směřujících k potlačení či omezení epidemie zasluhují zvýšenou ochranu, apod. 11. Vztáhne-li se tento výklad ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku na posuzovanou kauzu, lze konstatovat, že obviněný spáchal předmětné činy v době, kdy tu byla „událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, přičemž touto „událostí“ je třeba rozumět nikoli nouzový stav jako takový, nýbrž výskyt koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a epidemii onemocnění COVID-19. Z výroku o vině však není patrna žádná věcná souvislost činů obviněného s uvedenou „událostí“. Ze strany obviněného se podle skutkové části výroku o vině jednalo o běžné krádeže peněz a potravin ze samoobsluhy, patrně aniž by při jejich spáchání hrála epidemie nebo opatření směřující k jejímu potlačení či omezení nějakou roli. Kvůli absentujícímu odůvodnění rozsudku nebylo možné zjistit, jaké konkrétní okolnosti či právní úvahy vedly Okresní soud v Sokolově k použité kvalifikaci činu. 12. Za tohoto stavu nebylo opodstatněné posoudit předmětné dva skutky podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Tento závěr je v souladu s právním názorem, který byl vysloven v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr. Výrok o vině obviněného dvěma zločiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je - s ohledem na okruh v této fázi řízení identifikovatelných zjištění soudu - v rozporu se zákonem. Obviněný byl odsouzen pro spáchání trestného činu, aniž by (dosud) bylo shledáno naplnění všech jeho znaků. Tím pádem nemohou obstát ani výrok o trestu a výrok o náhradě škody. 13. Nejvyšší soud proto vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, zrušil napadený rozsudek, zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadeného rozsudku pozbyla podkladu, a přikázal Okresnímu soudu v Sokolově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 14. O stížnosti pro porušení zákona rozhodl Nejvyšší soud podle § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to s vyhlášením rozsudku vyvěšením jeho písemného vyhotovení na úřední desce soudu (§ 274a odst. 2 tr. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. 3. 2022 JUDr. Josef Mazák předseda senátu