8 Tz 42/2022-431 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 3. 2021, č. j. 4 T 183/2020-243, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o : Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 3. 2021, č. j. 4 T 183/2020-243, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. Š. v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Pravomocný rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 3. 2021, č. j. 4 T 183/2020-243, se ohledně obviněného J. Š. zrušuje. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Karviné se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Jinak zůstává napadený rozsudek nedotčen. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 3. 2021, č. j. 4 T 183/2020-243, byl obviněný J. Š. (dále jen obviněný) uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku [pod body 1.–2. výroku rozsudku], a zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku [bod 4. výroku rozsudku] a za tyto zločiny a sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 12. 2020, č. j. 1 T 151/2020-79, který nabyl právní moci dne 29. 12. 2020, byl odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 12. 2020, č. j. 1 T 151/2020-79, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. O nárocích poškozených na náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. Obviněný i státní zástupce se vzdali práva odvolání a zmíněný rozsudek ve vztahu k obviněnému J. Š. nabyl právní moci dne 8. 3. 2021. [Týmž rozsudkem byl odsouzen také spoluobviněný D. P., který však proti rozsudku podal odvolání]. 2. Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 3. 2021, č. j. 4 T 183/2020-243, podal ministr spravedlnosti ČR s odkazem na § 266 odst. 1, 2 tr. ř. k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Podle ministra spravedlnosti byl tímto rozsudkem porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, neboť Okresní soud v Karviné uznal obviněného vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze na základě skutečnosti, že obviněný spáchal uvedený zločin v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením Vlády České republiky. Na podporu svého stanoviska odkázal na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, který se zabýval kvalifikačním znakem uvedené skutkové podstaty, tj. „spácháním takového činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“. V souvislosti s předmětnou trestní věcí došlo podle ministra spravedlnosti k naplnění pouze místní a časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebyla však naplněna věcná souvislost, jak vyžaduje zmíněné rozhodnutí velkého senátu. Toto pochybení, které se projevilo v nesprávné právní kvalifikaci, se podle ministra spravedlnosti projevilo také v tom, že obviněnému byl uložen zjevně excesivní trest odnětí svobody. S ohledem na shora uvedená zjištění navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 3. 2021, č. j. 4 T 183/2020-243, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, aby ve smyslu § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 3. 2021, č. j. 4 T 183/2020-243, ve vztahu k obviněnému J. Š., jakož i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Karviné, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř. Současně také navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o přerušení výkonu napadeného rozhodnutí ve smyslu § 275 odst. 4 tr. ř. 3. Intervenující státní zástupkyně se ve svém vyjádření ztotožnila s podanou stížností pro porušení zákona, dále odkázala nejen na zmíněné judikatorní rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, ale také na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. 4. ÚS 767/21, a následně konstatovala, že navrhuje, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona vyhověl a rozhodl za podmínek § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. ve shodě se závěrečným návrhem ministra spravedlnosti, a aby věc podle § 270 odst. 1 tr. ř. v rozsahu zrušení vrátil Okresnímu soudu v Karviné k novému projednání a rozhodnutí. 4. Obhájce obviněného Nejvyššímu soudu zaslal své vyjádření k podané stížnosti pro porušení zákona a v něm uvedl, že v celém rozsahu souhlasí s podanou stížností pro porušení zákona, neboť z předmětného rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že právní kvalifikace zločinu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku byla dovozena pouze ze skutečnosti vyhlášeného nouzového stavu. Oproti tomu Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 15 Tdo 110/2021 uvedl, že kvalifikovaná skutková podstata § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bude dána mj. při splnění věcné souvislosti, což v daném případě nebylo splněno. S ohledem na uvedené skutečnosti se obhájce obviněného ztotožnil ve všech bodech se závěrečným návrhem ministrem spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona a navrhl stížnosti pro porušení zákona vyhovět. 5. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. 6. Podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude potrestán pachatel, spáchá-li takový čin [přisvojí si cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen] za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. 7. Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Karviné, ze dne 8. 3. 2021, č. j. 4 T 183/2020-243, byl obviněný J. Š. uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku [pod body 1.–2. výroku rozsudku] a zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku [bod 4. výroku rozsudku] a za tyto zločiny a sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 12. 2020, č. j. 1 T 151/2020-79, který nabyl právní moci dne 29. 12. 2020, byl odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 12. 2020, č. j. 1 T 151/2020-79, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. O nárocích poškozených na náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. Obviněný i státní zástupce se vzdali práva odvolání a rozsudek tak ve vztahu k obviněnému J. Š. nabyl právní moci dne 8. 3. 2021. 8. Z výroku rozsudku Okresního soudu v Karviné, ze dne 8. 3. 2021, č. j. 4 T 183/2020-243, je zřejmé, že uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkového zjištění dopustil tím, že „1) spolu s obžalovaným D. P. v době od 22.00 hodin dne 1. 5. 2020 do 04.30 hodin dne 2. 5. 2020 v XY, na ulici XY u č. p. XY, na parkovišti naproti restaurace P., se záměrem získat vhodné věci, po předchozí společné domluvě, ze zaparkovaného osobního motorového vozidla tovární značky BMW, registrační značky XY, mezinárodní poznávací značky Polské republiky, odcizili kompletní 4 kusy kol s ALU disky R17 a letními pneumatikami nezjištěné značky XY, přičemž tímto jednáním způsobili K. M. B. škodu odcizením v celkové výši 16.206 Kč, 2) spolu s obžalovaným D. P. v době od 18.30 hodin dne 19. 5. 2020 do 06.30 hodin dne 20. 5. 2020 v XY, na ulici XY, v areálu garáží v blízkosti vodní nádrže P., se záměrem získat vhodné věci, po předchozí společné domluvě, po vytržení uzamčených výklopných vrat, přičemž došlo k jejich poškození včetně dvou zámků s cylindrickými vložkami, vnikl D. P. do garáže evidenčního čísla XY, ze které následně odcizil pánské crossové jízdní kolo zn. Merida, model Crosswam 100, barvy metalic black, pánský ¾ kabát černé barvy, pánský společenský oblek, přičemž tímto jednáním způsobili P. Š. škodu odcizením v celkové výši 10.236 Kč a škodu poškozením ve výši 2.337 Kč, přičemž J. Š. jednáním uvedeným pod body 1–2) obžaloby způsobil odcizením věcí škodu v celkové výši 26.442 Kč, a jednání uvedeného pod body 1–2) obžaloby se dopustil přesto, že věděl, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2006, sp. zn. 36 T 2/2006, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 1 To 30/2006, byl mimo jiné odsouzen pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti let se zařazením pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou, který vykonal dne 28. 10. 2018, a jednání uvedeného pod bodem 1) obžaloby se dopustil v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády České republiky číslo 194 ze dne 12. 3. 2020 publikovaným pod č. 69/2020 Sb., v souladu s článkem 5 a 6 ústavního zákona číslo 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) pro území České republiky na dobu od 14.00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, kdy nouzový stav byl následně usnesením vlády České republiky číslo 396 ze dne 9. 4. 2020, vyhlášeným pod č. 156/2020 Sb., na základě souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky uděleného jejím usnesením číslo 1012 ze dne 7. 4. 2020 prodloužen do 30. 4. 2020, a usnesením vlády České republiky číslo 485 ze dne 30. 4. 2020, vyhlášeným pod č. 219/2020 Sb., na základě souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky uděleného jejím usnesením číslo 1105 ze dne 28. 4. 2020 prodloužen do 17. 5. 2020. 4) dne 22. 10. 2020 kolem 19.45 hodin sám obviněný J. Š. v XY, na ul. XY č. p. XY, v prodejně Albert Hypermarket, za běžného provozu, se záměrem získat vhodné věci k dalšímu prodeji, sám odcizil z regálu volně přístupné zboží, a to láhev alkoholu zn. Jägermeister o obsahu 0,7 l., a láhev alkoholu zn. Metaxa o obsahu 0,7 l., které uložil do přinesené tašky, a takto s ním bez zaplacení odešel z prodejny, čímž společnosti Albert Česká republika, s.r.o., Radlická 520/117, 158 00 Praha 5, způsobil škodu v celkové výši 598 Kč, přičemž se předmětného jednání dopustil přesto, že si byl vědom skutečnosti, že byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2006, sp. zn. 36 T 2/2006, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 1 To 30/2006, potrestán mimo jiné pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, úhrnným nepodmíněným trestem odnětí svobody v trvání třinácti let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, který vykonal dne 28. 10. 2018, a taktéž přesto, že si byl vědom skutečnosti, že v době od 00.00 hodin dne 5. 10. 2020 byl na dobu 30 dnů usnesením Vlády České republiky č. 391/2020 Sb., v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, v platném znění, vyhlášen pro celé území České republiky nouzový stav, ve spojení s usnesením Vlády České republiky č. 439/2020 Sb., o prodloužení nouzového stavu do 20. 11. 2020, z důvodu ohrožení zdraví lidí v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2. 9. Jak již bylo uvedeno shora (bod 1.), rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 3. 2021, č. j. 4 T 183/2020-243, byl rovněž odsouzen spoluobviněný D. P., který však proti předmětnému rozsudku podal odvolání, o kterém následně rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 6. 2021, č. j. 4 To 107/2021-305. Nutno podotknout, že ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona podal výhradně ve prospěch obviněného J. Š. a s ohledem na již výše zmíněný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2021, č. j. 4 To 107/2021-305, nepřicházelo v úvahu ve vztahu k obviněnému D. P., ani užití ustanovení § 261 tr. ř. 10. K námitce ministra spravedlnosti, kterou považoval Nejvyšší soud za relevantní a závěru Okresního soudu v Karviné ke zvolené právní kvalifikaci, tj. kvalifikaci jednání obviněného podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, a to ve vazbě na již ve stížnosti pro porušení zákona zmíněné skutečnosti, že velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu dospěl v trestní věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 15 Tdo 110/2021 k závěru, že aplikaci zákonného znaku § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku („jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“) je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak výrazněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud spáchaný čin se týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby atd., v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posuzování bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu. 11. Ze shora citovaného rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, mj. dále vyplývá, že jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, vyskytující se na území České republiky od března 2020, přičemž však za jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení naopak směřuje k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. 12. S ohledem nejen na shora uvedené skutečnosti, ale i další závěry vyplývající z rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia [rozsudek Nejvyššího soudu dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021], dospěl Nejvyšší soud k závěru, že stížností pro porušení zákona napadené rozhodnutí nemůže obstát. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá pouze zjištění nalézacího soudu, že se obviněný dopustil předmětné krádeže v době, kdy byl usnesením vlády České republiky na celém území republiky vyhlášen nouzový stav. Obviněný se běžným způsobem, jak vyplývá ze skutkového zjištění, dopustil krádeží, které nesouvisely s výskytem koronaviru, tudíž lze stěží akceptovat závěr Okresního soudu v Karviné, který jednání obviněného posoudil jako zločin krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Okolnost podmiňující použití kvalifikované skutkové podstaty, a tudíž i vyšší trestní sazby v podobě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, byla totiž dle skutkového stavu zjištěného soudem naplněna jen stran časové a místní souvislosti (v danou dobu a na daném místě taková událost existovala), avšak nikoli již stran souvislosti věcné, protože předmětný útok obviněného (alespoň ze skutkového zjištění stížností pro porušení zákona napadeného rozsudku Okresního soudu v Karviné nevyplývá), tuto událost či související dopady nijak nevyužil, nezneužil, nezvýšil apod. 13. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 3. 2021, č. j. 4 T 183/2020-243, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. Š. [trest pak byl obviněnému ukládán soudem prvního stupně sice v rámci trestní sazby, avšak primárně nesprávně použité kvalifikované skutkové podstaty odst. 4 § 205 tr. zákoníku]. S ohledem na toto zjištění musel Nejvyšší soud zrušit podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek, kterým byl obviněný uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku [resp. § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku] a dále také výrok o souhrnném trestu, jakož i další výroky mající ve výroku o vině svůj podklad, současně také zrušit i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Karviné přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl při respektování shora uvedených právních závěrů vyslovených Nejvyšším soudem. 14. Závěrem Nejvyšší soud poznamenává, že vyhověl návrhu ministra spravedlnosti a svým usnesením ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 8 Tz 42/2022, podle § 275 odst. 4 věta druhá tr. ř. přerušil obviněnému výkon rozhodnutí (výkon trestu v předmětné trestní věci). Ze zprávy Věznice Heřmanice vyplynulo, že obviněný byl po realizaci příkazu k propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který byl obviněnému přerušen, převeden do dalšího navazujícího trestu odnětí svobody. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. 4. 2022 JUDr. Jan Engelmann předseda senátu