20 Cdo 590/2023-366 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného M. P., narozeného XY, bytem XY, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Procházkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, proti povinnému S. J. S. G., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Davidem Urbancem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, o odepření uznání cizozemského rozhodnutí, o dovolání povinného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2022, č. j. 14 Co 273/2022-348, t a k t o: Právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2022, č. j. 14 Co 273/2022-348, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání povinného podanému proti tomuto rozsudku. O d ů v o d n ě n í: 1/ Povinný podal dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 25. 11. 2022, č. j. 14 Co 273/2022-348, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 8. 7. 2022, č. j. 49 EXE 1753/2022-275, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného ze dne 15. 6. 2022 na odepření výkonu rozhodnutí High Court of Justice, Queens Bench division, č. QB-2018-000996 ze dne 21. 12. 2021, stát původu Spojené království Velké Británie a Severního Irska ve znění Příkazu High Court of Justice, Queens Bench division, č. QB-2018-000996 ze dne 21. 12. 2021 a Příkazu High Court of Justice, Queens Bench division, č. QB-2018-000996 ze dne 31. 1. 2022, dále zamítl návrh povinného ze dne 15. 6. 2022 na přerušení řízení a povinnému uložil povinnost zaplatit oprávněnému k rukám právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 2 178 Kč; odvolací soud zároveň uložil povinnému povinnost zaplatit oprávněnému k rukám jeho právního zástupce na nákladech odvolacího řízení částku ve výši 4 356 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 2/ V dovolání povinný navrhl, aby dovolací soud odložil právní moc napadeného rozhodnutí, neboť je závažně ohrožen ve svých právech. Toto ohrožení spatřuje v možnosti oprávněného vést proti němu exekuci a v konečném důsledku i dosáhnout zpeněžení majetku povinného, zejména jeho bytu. Tím by byly narušeny právní poměry povinného, a to jak v oblasti práv osobních (nemožnost užívat byt), tak práv majetkových (nenávratné odnětí vlastnického práva). 3/ Nejvyšší soud o návrhu povinného rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“. 4/ V souladu s § 243 písm. b) o. s. ř. může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. 5/ Nejvyšší soud, aniž by předjímal výsledek dovolacího řízení, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě jsou splněny podmínky pro odklad právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jehož právní moc proto odložil do právní moci rozhodnutí o dovolání. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. 4. 2023 JUDr. Aleš Zezula předseda senátu