20 Ncu 162/2023-9 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovatelkou J. E., za účasti Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, t a k t o: Rozhodnutí (rozvodový list) Ministerstva vnitra (matriky) Egyptské arabské republiky ze dne 7. srpna 2019, číslo 1/336, jímž bylo rozvedeno manželství M. M. M. M. E. a J. E., dříve F., rozené V., uzavřené dne 13. dubna 2011 před oddávajícím orgánem v Káhiře, Egyptská arabská republika, zapsané i v knize manželství matričního úřadu při Úřadu městské části města Brna, Brno-střed, ve svazku ZM/II/10, ročník 2012, strana/list 256, poř. č. 212, se uznává, pokud jde o vyslovení rozvodu manželství, na území České republiky. O d ů v o d n ě n í: Ministerstvo vnitra (matrika) Egyptské arabské republiky zapsalo dne 7. 8. 2019 rozvod bezdětného manželství navrhovatelky, zjistilo-li po provedeném řízení, že se manželé vzájemně odcizili, a neshledalo-li předpoklady pro obnovení jejich soužití. Za situace, kdy vztahy mezi manžely byly trvale rozvráceny natolik, že nelze očekávat jejich obnovení, je ve výroku uvedené rozhodnutí cizího orgánu v souladu s ustanovením § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž skutkový základ byl cizím orgánem zjištěn způsobem zásadně vyhovujícím příslušným ustanovením právního řádu České republiky (§ 51 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZMPS“). K uznání předložené rozhodnutí nabylo podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci a jeho uznání nebrání žádná z překážek uvedených v ustanovení § 15 ZMPS. Ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1, 2 ZMPS byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníkem řízení a bylo též zjištěno, že navrhovatelka byla v době vydání rozhodnutí o rozvodu občankou České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 52 ZMPS. Protože pravomocné cizí rozhodnutí, jehož uznání se navrhovatelka domáhá, koresponduje podmínkám, které pro uznání cizích rozhodnutí ve věcech manželských stanoví zákon, Nejvyšší soud návrhu vyhověl, a to ve shodě s návrhem Nejvyššího státního zastupitelství ČR při vstupu do tohoto řízení. Nejvyšší soud neměl ve shora označené věci za splněné podmínky pro použití čl. 2 Haagské úmluvy ze dne 1. 6. 1970, o uznávání rozvodů a zrušení manželského soužití, publikované jako vyhláška ministra zahraničních věcí č. 131/1976 Sb. (dále „Haagská úmluva“), vyšlo-li za řízení najevo (podle sdělení navrhovatelky), že manželé dlouhodobě pobývali na území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, kde rovněž došlo k rozvodu manželství, a to před zastupitelskými úřady Egyptské arabské republiky. Náklady řízení platí navrhovatelka (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů). Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Tento rozsudek nabývá právní moci doručením. V Brně dne 7. 11. 2023 JUDr. Aleš Zezula předseda senátu