20 Ncu 37/2023-12 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovateli R. B., narozeným XY, a S. U., narozeným XY, oběma bytem v XY, oběma zastoupenými Mgr. Petrem Kallou, advokátem se sídlem v Praze 6 – Bubeneč, Slavíčkova 372/2, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, t a k t o: Rozhodnutí Soudního dvora královny v Albertě, Justiční areál Calgary, Kanada (Court of Queen’s Bench of Alberta, Judicial Centre Calgary), ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. FL01-37330, pokud jím bylo určeno rodičovství R. B., narozeného XY, a S. U., narozeného XY, k nezletilému AAAAA (pseudonym), narozenému XY v XY. se uznává, pokud jde o určení otcovství, na území České republiky. O d ů v o d n ě n í: Soudní dvůr královny v Albertě, Justiční areál Calgary, Kanada (Court of Queen’s Bench of Alberta, Judicial Centre Calgary) rozhodnutím ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. FL01-37330, ke společnému návrhu R. B. a S. U. (dále rovněž „navrhovatelé“) rozhodl, že náhradní matka C. J. R., narozená XY, není rodičem AAAAA (pseudonym) (dále jen „dítě“). Rodičem dítěte je R. B., u něhož byl prokázán genetický a biologický vztah s dítětem, a druhým rodičem je S. U. Matričnímu úřadu uložil, aby zaevidoval nový formulář, v němž budou navrhovatelé označení jako rodiče. Uznání předloženého rozsudku nebrání žádná z překážek uvedených v ustanovení § 15 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“). Předložené rozhodnutí cizího soudu je v souladu s ustanovením § 776 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) i s jeho ustanovením § 804, jenž pamatuje na případy náhradního mateřství. Ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 ZMPS byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníky řízení a současně bylo zjištěno, že oba navrhovatelé byli v době vydání rozhodnutí o určení rodičovství občany České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 52 ZMPS. V nálezu ze dne 29. června 2017, sp. zn. I. ÚS 3226/16, Ústavní soud formuloval právní názor, podle něhož neuznání cizího rozhodnutí, kterým bylo určeno rodičovství k dítěti dvou osob stejného pohlaví v situaci, v níž už rodinný život byl mezi nimi fakticky i právně konstituován formou náhradního mateřství, z důvodu, že české právo neumožňuje rodičovství dvou osob stejného pohlaví, je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte chráněným čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. V případě, že mezi osobami rodinný život, vzniklý na legální bázi, již existuje, je povinností všech orgánů veřejné moci jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet, a musí být respektovány právní záruky, které chrání vztahy dítěte a jeho rodiče. Nejvyšší soud nenalezl žádné relevantní důvody k tomu, aby se v posuzovaném případu odchýlil od věci, v níž byl vydán citovaný nález Ústavního soudu. Nejvyšší soud proto návrhu vyhověl a výše uvedený rozsudek uznal, jak to také navrhlo Nejvyšší státní zastupitelství ČR při vstupu do tohoto řízení. Náklady řízení platí navrhovatelé (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů). Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Tento rozsudek nabývá právní moci doručením. V Brně dne 19. 4. 2023 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu