20 Ncu 60/2023-8 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovateli A) L. H., narozeným XY, a B) J. H., narozeným XY, oběma bytem XY, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, t a k t o: Rozsudek Okresního soudu pro okres Waupaca, stát Wisconsin, Spojené státy americké, ze dne 11. ledna 2023, sp. zn. 22-PA-17, jímž bylo stanoveno rodičovství L. H., narozeného dne XY, a J. H., narozeného dne XY, k nezletilé AAAAA (pseudonym), narozené dne XY v XY, okres XY, stát Wisconsin (Spojené státy americké), se uznává, pokud jde o určení otcovství (rodičovství), na území České republiky. O d ů v o d n ě n í: 1/ Okresní soud pro okres Waupaca (The Waupaca County Circuit Court), stát Wisconsin, Spojené státy americké, rozsudkem ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 22-PA-17, ke společnému návrhu obou navrhovatelů, surogátní (náhradní) matky C. W. (dále „surogátní matka“) a jejího manžela J. W. rozhodl, že navrhovatelé jsou prohlášeni zákonnými rodiči AAAAA, která se narodila surogátní matce dne XY, přebírají veškerá rodičovská práva a povinnosti včetně zákonné povinnosti pečovat o dítě, jakož i rozhodovací a vyživovací povinnost. 2/ Uznání předloženého rozsudku nebrání žádná z překážek uvedených v ustanovení § 15 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“). 3/ Ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 ZMPS byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníky řízení a současně bylo zjištěno, že oba navrhovatelé byli v době vydání rozhodnutí o určení rodičovství občany České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 55 odst. 2 v návaznosti na § 52 ZMPS. 4/ V nálezu ze dne 29. června 2017, sp. zn. I. ÚS 3226/16, Ústavní soud formuloval právní názor, podle něhož neuznání cizího rozhodnutí, kterým bylo určeno rodičovství k dítěti dvou osob stejného pohlaví v situaci, v níž už rodinný život byl mezi nimi fakticky i právně konstituován formou náhradního mateřství, z důvodu, že české právo neumožňuje rodičovství dvou osob stejného pohlaví, je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte chráněným čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. V případě, že mezi osobami rodinný život, vzniklý na legální bázi, již existuje, je povinností všech orgánů veřejné moci jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet, a to při respektování právních záruk, které chrání vztahy dítěte a jeho rodiče (rodičů). 5/ Nejvyšší soud nenalezl žádné relevantní důvody k tomu, aby se v posuzovaném případu od citovaného nálezu Ústavního soudu odchýlil. 6/ Nejvyšší soud proto návrhu vyhověl a výše uvedený rozsudek uznal, jak to rovněž navrhlo Nejvyšší státní zastupitelství při vstupu do tohoto řízení. 7/ Náklady řízení platí navrhovatelé (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů). Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Tento rozsudek nabývá právní moci doručením. V Brně dne 16. 5. 2023 JUDr. Aleš Zezula předseda senátu