23 Cdo 1213/2023-204 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce Spolek-XIIX, z. s., se sídlem v České Lípě, 5. května 780/1, identifikační číslo osoby 06414524, zastoupeného JUDr. Nikolou Skutkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Jindřicha Bubeníčka 1598/11, proti žalovanému M. D., zastoupenému Mgr. Petrem Sigmundem, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614/11, o zaplacení částky 200.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 37 C 6/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 21. 12. 2022, č. j. 35 Co 155/2021-182, takto: Věc vedená u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 23 Cdo 1213/2023 se postupuje velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu. Odůvodnění: Tříčlenný senát oddělení č. 23, který měl podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu dovolání projednat a o něm rozhodnout, dospěl při řešení otázky, zda lze při výkladu obsahu právního jednání přihlédnout k úmyslu jednajících, jestliže je v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření, k závěru, že tato otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1500/2022, ohledně toho, že podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření jednání. Naopak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, vyložil opačný závěr, že na rozdíl od právní úpravy v předchozím občanském zákoníku [zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013 (dále též „obč. zák.“)], podle níž bylo třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem (srov. ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák.), a ve vztahu k níž dovolací soud ve své ustálené judikatuře dovodil, že podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu, právní úprava v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinném od 1. 1. 2014, opouští – jak vyplývá i z důvodové zprávy k tomuto zákonu – důraz na formální hledisko projevu, typický pro předchozí občanský zákoník (srov. zejména ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák.), a klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících osob. Tříčlenný senát soudního oddělení č. 23 proto rozhodl podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, o postoupení věci k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 11. 2023 JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu