24 Cdo 3756/2023-204 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce V. T., zastoupeného Mgr. Markem Čermákem, advokátem se sídlem v Roztokách, Vrchlického č. 634, proti žalované M. T., zastoupené Mgr. Barborou Dvořákovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jáchymova č. 26/2, o zrušení výživného na zletilé dítě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 117/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2023, č. j. 16 Co 144/2023-183, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 1 550 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Barbory Dvořákové, advokátky se sídlem v Praze 1, Jáchymova č. 26/2. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Nejvyšší soud dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023, č. j. 16 Co 144/2023-183 (kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 1. 2023, č. j. 25 C 117/2022-154, jímž byla zamítnuta žaloba žalobce, kterou se s účinností od 1. 9. 2022 domáhal zrušení své vyživovací povinnosti k žalované stanovené naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 10. 2016, č. j. P 332/2012-53, částkou 7 500 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem), podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť dovolání směřuje proti rozhodnutí ve věci upravené v části druhé občanského zákoníku (a nejedná se o manželské majetkové právo), proti němuž zákon dovolání nepřipouští [§ 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. 2. Jestliže žalobce podal dovolání do rozsudku odvolacího soudu „v celém jeho rozsahu“, je zřejmé, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu rovněž v té části, v níž bylo rozhodnuto o změně výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně a o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ani v tomto rozsahu však není dovolání žalobce přípustné [srov. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.], a proto jej i v tomto rozsahu Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). 3. Dovolatel v dovolání rovněž navrhl odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i rozsudku soudu prvního stupně. Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Dovolací soud se proto předmětným návrhem dovolatele nezabýval. 4. Nadto dovolací soud poukazuje, že podáním dovolání vznikla žalobci dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, který činí podle položky 23 odst. 1 písm. a) a odst. 8 věty první sazebníku poplatků 7 000 Kč (tedy nikoliv ve výši 14 000 Kč, k jehož zaplacení byl žalobce vyzván usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 9. 2023, č. j. 25 C 117/2022-194, a který žalobce také zaplatil). 5. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 14. 12. 2023 JUDr. Roman Fiala předseda senátu