30 Cdo 1698/2023-456 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce J. K., advokáta se sídlem XY, jako správce pozůstalosti původní žalobkyně H. P., nar. XY, zemř. 20. 3. 2021, naposledy bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 160 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 EC 43/2012, o dovolání původní žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2020, č. j. 17 Co 207/2020-385, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 16. 6. 2020, č. j. 22 EC 43/2012-373, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o ustanovení opatrovníka. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dne 11. 12. 2020 dovolání. V průběhu dovolacího řízení, dne 20. 3. 2021, žalobkyně zemřela. Z toho důvodu bylo řízení usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 5. 2021, č. j. 22 EC 43/2012-444, přerušeno do pravomocného skončení řízení o pozůstalosti po žalobkyni. Poté, kdy byl usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2023, č. j. 66 D 1112/2021-271, ustanoven správce její pozůstalosti, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 17. 4. 2023, č. j. 22 EC 43/2012-452, že v řízení bude pokračováno namísto dosavadní žalobkyně se správcem její pozůstalosti, advokátem J. K. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Učinil tak proto, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o žádosti o ustanovení opatrovníka pro řízení z důvodu duševní poruchy původní žalobkyně, přičemž tato v průběhu dovolacího řízení zemřela. Dovolání původní žalobkyně se tak stalo bezpředmětným v důsledku jejího úmrtí (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 917/2008, a ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2045/2015). Bylo by tudíž nadbytečné rozhodovat o dovolání proti rozhodnutí o neustanovení opatrovníka žalobkyni, která zemřela. Rozhodnutí o dovolání podaném proti napadenému usnesení odvolacího soudu se tak nemůže projevit v poměrech původní žalobkyně. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 6. 2023 JUDr. Pavel Simon předseda senátu