20 Cdo 2564/2024-9204 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci nezletilých oprávněných a) AAAAA (pseudonym) a b) BBBBB, zastoupených opatrovníkem městem Šternberk, zastoupeným JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, proti povinnému J. M., zastoupenému JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Tovačovského 2784/24, za účasti matky nezletilých Z. M., zastoupené Mgr. Ing. Pavlou Buxbaumovou, advokátkou se sídlem v Uničově, Masarykovo náměstí 37, pro běžné a dlužné výživné, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 49 EXE 4263/2022, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 3. 2024, č. j. 40 Co 355/2023-6050, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Povinný je povinen zaplatit koliznímu opatrovníkovi nezletilých oprávněných na náhradě nákladů řízení 1 331 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : 1. Okresní soud v Olomouci („dále též jen soud prvního stupně“) usnesením ze dne 10. 10. 2023, č. j. 49 EXE 4263/2022-2537, zamítl návrh povinného na zastavení a částečné zastavení exekuce (výrok I. a II.) a povinnému uložil povinnost zaplatit koliznímu opatrovníkovi nezletilých oprávněných náklady této fáze exekučního řízení ve výši 41 624 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Petra Rittera (výrok III.). 2. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil výrok I. a II. usnesení soudu prvního stupně (výrok I.), výrok III. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že povinný je povinen zaplatit koliznímu opatrovníkovi nezletilých oprávněných na nákladech exekučního řízení 5 324 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Petra Rittera (výrok II.) a uložil povinnému povinnost zaplatit koliznímu opatrovníkovi nezletilých oprávněných na nákladech odvolacího řízení 2 662 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Petra Rittera (výrok III.). 3. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný (otec oprávněných) dovoláním. 4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. 5. Podle § 30 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), není dovolání přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení. 6. Právní úprava (ne)přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé z. ř. s. se s účinností od 1. 1. 2014 přesunula z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení), do výše citovaného ustanovení § 30 z. ř. s. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015, nebo ze dne 1. 2. 2016. sp. zn. 20 Cdo 5056/2015). 7. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci je exekuce vedena ve věci výživného pro nezletilé děti, kterou upravuje hlava pátá části druhé z. ř. s. (§ 511 a násl. z. ř. s.), a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v § 30 z. ř. s., není dovolání povinného přípustné (shodně viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4947/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2451/2021, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. I ÚS 3426/21). Nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, samo o sobě přípustnost dovolání nezakládá (srov. rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 2113/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1633/2018). 8. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 9. 2024 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu