20 Cdo 3782/2023 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné BULANA společnost s ručením omezeným (spol. s r. o.), identifikační číslo osoby 47666757, se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 207/9, zastoupené JUDr. Jiřím Ptáčkem, advokátem se sídlem v Brně, Masarykova 398/2, proti povinnému L. H., zastoupenému Mgr. Bc. Martinem Tománkem, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Pravdova 837/II, za účasti vydražitele AGRO 2000 s. r. o., identifikační číslo osoby 25586521, se sídlem v Třebíči, M. Horákové 390, o udělení příklepu na vydražené nemovité věci, pro 1 197 999,90 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Milana Usnula, Exekutorský úřad Praha 9 pod sp. zn. 098 EX 00529/16, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 9. 2023, č. j. 24 Co 975/2023, takto: I. Dovolání povinného se odmítá. II. Návrh na přerušení řízení se zamítá. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 2. 8. 2023, č. j. 098 EX 00529/16-346, kterým soudní exekutor JUDr. Milan Usnul, Exekutorský úřad Praha 9, udělil příklep vydražiteli AGRO 2000 s. r. o., identifikační číslo osoby 25586521, se sídlem M. Horákové 390, Třebíč, na nemovité věci specifikované v usnesení za nejvyšší podání 178 000 Kč, stanovil vydražiteli lhůtu k zaplacení nejvyššího podání 2 měsíce ode dne právní moci usnesení a povinnému uložil povinnost vyklidit vydražené nemovité věci do 15 dnů od nabytí právní moci usnesení nebo od doplacení nejvyššího podání (nastalo-li později). 2. Odvolací soud při řešení námitky povinného, že soudní exekutor dražil, aniž bylo pravomocně rozhodnuto o odvolání proti zamítnutí návrhu povinného na odklad provedení exekuce ze dne 9. 6. 2023, vyšel ze zjištění, že Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 30. 6. 2023, č. j. 10 EXE 4047/2016-777, návrh povinného na odklad provedení exekuce zamítl z důvodu, že o návrhu povinného na zastavení exekuce rozhodl usnesením ze dne 23. 6. 2023, č. j. 10 EXE 4047/2016-771, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 8. 2023, č. j. 24 Co 832/2023-839, tak, že řízení o zastavení exekuce zastavil pro překážku věci rozsouzené (otázku aktivní legitimace a vykonatelnosti exekučního titulu vyřešil již Okresní soud v Jindřichově Hradci v usnesení ze dne 17. 12. 2019, č. j. 10 EXE 4047/2016-292, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 10. 2021, č. j. 24 Co 1138/2020-464). Předchozí návrhy povinného ze dne 23. 9. 2020, 3. 2. 2022, 31. 3. 2022 byly pravomocně odmítnuty (č. l. 399, 708). Odvolací soud dospěl k závěru, že soudní exekutor mohl dražit, aniž bylo rozhodnuto o odvolání povinného proti usnesení okresního soudu ze dne 30. 6. 2023, č. j. 10 EXE 4047/2016-777, neboť podání návrhu lze v tomto případě klasifikovat jako zřejmě bezúspěšné bránění práva (viz bod 5. a 6. usnesení). 3. Následně se odvolací soud zabýval námitkou povinného, že soudní exekutor dražil, ač nebylo rozhodnuto o některých jeho návrzích na zastavení exekuce. Takováto námitka obecně důvodná není. Důvodem pro změnu usnesení o příklepu by mohla být skutečnost, že dražební jednání mělo být odročeno, neboť důvody pro zastavení exekuce ke dni provedení dražby skutečně existovaly. Soudní exekutor k odročení dražebního jednání proto nemusí přistoupit, pokud důvody v návrhu uváděné k zastavení exekuce vést nemohly. Z návrhů na zastavení exekuce, o nichž dosud nebylo rozhodnuto (č. l. 620, 628, 812, 985), vyplývá, že povinný uplatňuje námitku nevykonatelnosti exekučního titulu, další námitky se týkají jeho věcné nesprávnosti, neboť přisouzený nárok měl být promlčen či bylo rozhodnuto vůči někomu, kdo nebyl aktivně legitimován (viz bod 14. a 15. usnesení). 4. Z usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 17. 12. 2019 č. j. 10 EXE 4047/2016-292, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 10. 2021, č.j. 24 Co 1138/2020-464, vyplývá, že se soudy již dříve zabývaly všemi námitkami, které povinný znovu uplatňuje v dalších návrzích. Jedná se o nevykonatelnost exekučního titulu, o nedostatek aktivní legitimace oprávněného v exekučním řízení, o zánik pohledávky splněním, o promlčení pohledávky a o tom, že plnění je v rozporu s dobrými mravy v souvislosti s podvodným jednáním společníka. V citovaném usnesení odvolací soud vysvětlil, že exekuční řízení neslouží k revizi exekučního titulu a že nemůže přihlížet k případné věcné nesprávnosti titulu či k vadám, které vedly k jeho vydání. 5. Dle odvolacího soudu soudní exekutor vyhodnotil správně, že by důvody uváděné v návrzích na zastavení exekuce, o nichž nebylo rozhodnuto, jednoznačně k zastavení exekuce vést nemohly. Při nařízení dražebního jednání, resp. při provedení dražby, tudíž v tomto směru nedošlo k porušení zákona. K odročení dražebního jednání nemohlo vést ani podání žaloby pro zmatečnost ze dne 9. 2. 2022 či výzvy povinného oprávněné k rubopisu směnky o provedených úhradách ze dne 25. 7. 2023 a 3. 8. 2023, resp. podání trestního oznámení povinným ve věci pravosti směnky a dalšího uplatňování práv z ní plynoucích. Odvolací soud usnesení soudního exekutora o udělení příklepu potvrdil. 6. V dovolání povinný poukazuje na to, že soudní exekutor ani odvolací soud se nezabývali námitkou o neprokázané existenci směnky, která byla podkladem pro vydání exekučního titulu – směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 1999, č. j. 3 Sm 271/99-11, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2011, č. j. 3 Cm 64/2009-186. Opakovaně se po oprávněné domáhá předložení směnky (za účelem rubopisu částečných úhrad). Oprávněná se originálem směnky neprokázala a neumožnila tak aplikaci ustanovení § 39 zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového. Nebyla tak prokázána skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod směnky ze společnosti Slovnaft Moravia s. r. o. (nyní MOL Česká republika s. r. o.) na stranu BULANA spol. s r. o. Dle povinného se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 252/2009. Na základě výše uvedeného povinný navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení soudního exekutora i odvolacího soudu a věc vrátil soudnímu exekutorovi k novému rozhodnutí. 7. K dovolání povinného se vyjádřila oprávněná. Podle jejího názoru odkaz na judikaturu povinného není případný, neboť se ve zmiňovaném rozhodnutí Nejvyšší soud zabýval náležitostí rubopisu na směnce ve spojení s podmínkami vstupu nové žalobkyně do řízení. Pokud se jedná o názor dovolatele o neprokázané existenci směnky, která byla podkladem pro vydání exekučního titulu, oprávněná dodává, že není povinností toho, kdo se domáhá exekuční cestou plnění ze směnečných platebních rozkazů, přiložit k návrhu na nařízení exekuce originály směnek. Navrhuje tedy, aby Nejvyšší soud dovolání povinného odmítl. 8. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné. 9. Judikatura Nejvyššího soudu především stojí na závěru, že věcnou správnost exekučního titulu již nelze v exekučním řízení přezkoumávat, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet. Exekuční řízení je totiž ze své podstaty určeno pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (k tomu srov. z mnoha rozhodnutí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV., nebo ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, body 14. a 15.). Judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu však ve zcela výjimečných případech připouští, aby exekuce byla ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavena i v případech, pokud by vedla ke zjevné nespravedlnosti či byla v rozporu se samotnými principy demokratického státu. 10. Současně je judikatura Nejvyššího soudu ustálena v závěru, že (procesně) oprávněný k tomu, aby na něho přešla práva ze směnečného platebního rozkazu (exekučního titulu) vydaného na základě směnky, musí prokázat, že tato směnka na něj byla převedena rubopisem (indosamentem) a že podpis indosanta na směnce byl úředně ověřen (§ 36 odst. 4 exekučního řádu), neboť směnka je nedílnou součástí směnečného platebního rozkazu; jen v takovém případě by byl aktivně věcně legitimován k vymáhání pohledávky z exekučního titulu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 20 Cdo 3584/2020). Nelze ale přehlédnout, že soudy nižších stupňů se již otázkou postoupení práv ze směnky zabývaly (viz usnesení krajského soudu) a uzavřely (byť tak učinily na základě smlouvy o postoupení pohledávek), že přechod práv je prokázán. Jedná se tedy o otázku pravomocně rozsouzenou, přičemž překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává i tehdy, jestliže skutek byl soudem v původním řízení posouzen po právní stránce nesprávně nebo neúplně (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1234/2021, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 10. 12. 2021, sp. zn. IV ÚS 3293/21, a usnesení, na něž citované usnesení Nejvyššího soudu odkazuje). 11. Dovolatel své dovolání staví převážně na otázce povinnosti oprávněné prokázat se k osvědčení právní skutečnosti, se kterou právní předpisy spojují převod práv ze směnky, originálem směnky, která byla podkladem pro vydání exekučního titulu. Při řešení této otázky se měl odvolací soud odchýlit od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 252/2009. Tento odkaz však není případný, neboť Nejvyšší soud se v uvedeném rozhodnutí zabýval náležitostí rubopisu na směnce (§ 18 odst. 1 věta první zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, § 11 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů) ve spojení s podmínkami vstupu nové žalobkyně do řízení (§ 107a o. s. ř.), a (proto) neřešil otázku povahy směnečného platebního rozkazu jako exekučního titulu ve spojení s průkazností majitele směnky [dovolatelem citované závěry (viz bod I dovolání) učinil pouze odvolací soud, dovolací soud je však výslovně neaproboval a své rozhodnutí na nich nezaložil]. 12. Zvolené hledisko přípustnosti dovolání proto dovolatel v předestřené otázce nevystihl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2019, sp. zn. 20 Cdo 205/2018). Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že § 90 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, umožňuje ztracenou či zničenou směnku prohlásit za umořenou. 13. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného dovolání podle § 243c odst. l věty první o. s. ř. odmítl. 14. Nejvyšší soud vyžádal od oprávněné originál směnky, o čemž byl povinný informován. Povinný zpochybnil, že se jedná o originál směnky a požádal o přerušení řízení podle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Dovolací soud jeho návrh zamítl (§ 254 odst. 2 o. s. ř.). 15. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 14. 5. 2024 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu