20 Ncu 77/2024-12 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly, o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovateli 1) J. K. a 2) K. K., oba zastoupeni Mgr. Petrem Kallou, advokátem se sídlem v Praze 6, Slavíčkova č. 372/2, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, t a k t o: Rozhodnutí Okresního soudu, 150. soudního obvodu pro správní oblast Bexar, stát Texas, Spojené státy americké, ze dne 17. května 2024, č. 2023PA01671, jímž bylo určeno rodičovství obou navrhovatelů k nezletilému dítěti specifikovanému jako AAAAA (pseudonym), narozený dne XY, se uznává, pokud jde o určení rodičovství, na území České republiky. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud, 150. soudního obvodu pro správní oblast Bexar, stát Texas, Spojené státy americké, ke společnému návrhu J. K. a K. K. rozhodl ve věci rodičovství k nezletilému dítěti, jež je v rozsudku specifikované jako AAAAA, a to gestační matce jménem A. J. Z uznávaného rozhodnutí vyplývá, že soud v souladu se zájmem dítěte uznal oba navrhovatele za zákonné rodiče dítěte, které gestační matka porodila. K uznání předložené rozhodnutí cizího soudu je v souladu s ustanovením § 776 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), i s jeho ustanovením § 804, jenž pamatuje na případy náhradního mateřství. Rovněž skutkový základ byl cizím soudem zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením právního řádu České republiky (§ 51 odst. 3 ve spojení s § 55 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZMPS“). Uznání předloženého rozsudku nebrání žádná z překážek uvedených v ustanovení § 15 ZMPS. Ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 ZMPS byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníky řízení a současně bylo zjištěno, že oba navrhovatelé byli v době vydání rozhodnutí o určení rodičovství občany České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 52 ZMPS. Nejvyšší soud proto návrhu vyhověl a výše uvedené rozhodnutí uznal, a to ve shodě s návrhem Nejvyššího státního zastupitelství při vstupu do tohoto řízení. Náklady řízení platí navrhovatelé (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů). Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Tento rozsudek nabývá právní moci doručením. V Brně dne 26. 6. 2024 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu