21 Cdo 1103/2024-144 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně G. F., proti žalovanému České aerolinie a. s. se sídlem v Praze 6, K letišti č. 1068/30, IČO 45795908, zastoupenému Mgr. Michalem Vepřekem, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova č. 242/9, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 61 C 126/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2023, č. j. 30 Co 196/2023-112, takto: Návrh žalovaného na odklad právní moci výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2023, č. j. 30 Co 196/2023-112, se zamítá. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 9. 2023, č. j. 30 Co 196/2023-112, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 11. 2022, č. j. 61 C 126/2020-86, jímž bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru, kterou žalobkyni dal žalovaný dopisem ze dne 28. 1. 2020, je neplatná, a jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 18 940 Kč k rukám advokátky JUDr. Anny Bartůňkové (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 776 Kč k rukám advokátky JUDr. Anny Bartůňkové (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání a současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl, že se až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci odkládá právní moc výroku I rozsudku odvolacího soudu. Návrh odůvodnil tím, že žalobkyně se vedle určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, které je „předmětem tohoto dovolacího řízení“, domáhá v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 67/2023 zaplacení odstupného podle § 67 odst. 2 zákoníku práce a náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou, že tyto nároky žalobkyně uplatňuje proti žalovanému v celkové výši 515 845 Kč s příslušenstvím a že, vzhledem k tomu, že rozsudkem odvolacího soudu bylo pravomocně rozhodnuto, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni žalovaným dne 28. 1. 2020 je neplatná, a vzhledem k odůvodnění rozsudku odvolacího soudu „je tím dán základ nároků žalobkyně uplatněných v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 67/2023“. Výsledek řízení o žalobě o nárocích na odstupné a náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou tak „významně závisí na rozsudku odvolacího soudu, kterého se týká toto dovolací řízení“. Dovolatel dále poukázal na to, že dovolací soud ve své rozhodovací praxi (např. v usneseních ze dne 22. 11. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3516/2018, ze dne 19. 11. 2019, č. j. 21 Cdo 3649/2019-220, nebo ze dne 22. 1. 2020, č. j. 21 Cdo 2110/2019-340) „opakovaně dospěl k závěru, že věcná opodstatněnost nároku na náhradu mzdy závisí na pravomocném rozsudku o žalobě na neplatnost výpovědi z pracovního poměru a že pravomocný rozsudek, kterým by byla žaloba na náhradu platu zamítnuta dříve, než dovolacím soudem bude v projednávané věci rozhodnuto o podaném dovolání, by potom – za situace, kdyby dovolacím soudem bylo rozhodnuto o změně nebo zrušení rozsudku odvolacího soudu – znamenal zásah do práv žalobkyně (jako dovolatelky), který by bylo možné napravit jen žalobou na obnovu řízení“. Dovolatel je přesvědčen, že právní názory uvedené v těchto rozhodnutích Nejvyššího soudu jsou obdobně aplikovatelné i na toto řízení, kdy se žalobkyně vedle určení neplatnosti domáhá vyplacení odstupného ze skončeného pracovního poměru a náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou, a že je tedy žalovaný výrokem I rozsudku odvolacího soudu závažně ohrožen ve svých právech. Žalobkyně považuje návrh žalovaného na odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu za neopodstatněný, neboť předmětem řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 67/2023 je z převážné části uplatnění nároku na zaplacení odstupného podle § 67 odst. 2 zákoníku práce, „pro jehož vznik nemá spor o platnosti výpovědi žádný vliv“. Ve zbylé části se pak jedná pouze a výlučně o nárok na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou žalobkyně připadající na rok 2019, který žalobkyně opírá zejména o tvrzení, že žalovaný při krácení této dovolené nepostupoval v souladu s § 223 odst. 3 zákoníku práce a že rovněž neoprávněně krátil dovolenou žalobkyně převedenou z roku 2018. Výsledek dovolacího řízení tak na předmětné řízení nemá vliv a dovolatel není právní mocí napadeného rozhodnutí závažně ohrožen na svých právech. Podle ustanovení § 243 písm. b) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Návrh žalovaného na odklad právní moci neobsahuje žádné konkrétní důvody, z nichž by vyplývalo, že by v důsledku právní moci výroku I dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu byl dovolatel závažně ohrožen ve svých právech. V projednávané věci nejde o situaci řešenou v dovolatelem citovaných usneseních dovolacího soudu, tedy o situaci, kdy je předmětem jiného (probíhajícího) soudního řízení nárok zaměstnance na náhradu mzdy podle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce, jehož základním předpokladem je (vedle oznámení zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání) neplatné rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele výpovědí, a ve kterém tak závěr o věcné opodstatněnosti nároku zaměstnance na náhradu mzdy závisí na rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Z návrhu žalovaného ani neplyne, jak (konkrétně) má dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru, daná žalovaným žalobkyni dopisem ze dne 28. 1. 2020 z důvodu závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci ve smyslu ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, je neplatná, bezprostředně souviset s jím označeným soudním řízením vedeným Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 67/2023, ve kterém se žalobkyně domáhá zaplacení odstupného podle § 67 odst. 2 zákoníku práce a náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou. Dovolací soud přitom důvod k odkladu právní moci výroku I dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu [takové závažné ohrožení dovolatele v jeho právech ve smyslu § 243 písm. b) o. s. ř., před kterým by jej mohl ochránit odklad právní moci dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu] neshledal ani z obsahu spisu. Protože v projednávané věci nebylo osvědčeno, že by v důsledku právní moci výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2023, č. j. 30 Co 196/2023-112, byl dovolatel závažně ohrožen ve svých právech ve smyslu § 243 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud návrh žalovaného na odklad právní moci výroku I tohoto rozsudku zamítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 10. 7. 2024 JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu