22 Cdo 3148/2023-1243 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců: a) A. P., b) L. W., c) L. M. T., d) E. F., e) U. C. a f) Ch.– L. d. R. d. L. S. M., všichni zastoupení Dr. Ervinem Hanslikem, MRICS, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1078/1, proti žalovaným 1) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO: 69797111, 2) Lesům České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, IČO: 42196451, 3) Povodí Vltavy, státnímu podniku, se sídlem v Praze, Holečkova 3178/8, IČO: 70889953, a 4) České republice – Státnímu oblastnímu archivu v Třeboni, se sídlem v Třeboni, Husova 143, IČO: 70978956, o vyklizení nemovitých věcí, vydání užitku a náhradu škody, eventuálně zaplacení náhrady, určení vlastnického práva k nemovitým věcem, eventuálně o zaplacení náhrady podle zákona č. 329/1920 Sb., vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 10 C 276/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 4. 2023, č. j. 5 Co 15/2023-1166, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení každý 50 Kč do tří do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení každý 50 Kč do tří do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. IV. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení každý 50 Kč do tří do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. V. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému 4) na náhradě nákladů dovolacího řízení každý 50 Kč do tří do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Písku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 7. 2022, č. j. 10 C 276/2018-1082, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali vyklizení a předání tam specifikovaných pozemků v katastrálním území XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY (dále jen „předmětné pozemky“) žalobcům a zaplacení 100 000 Kč, eventuálně zaplacení náhrady za předmětné pozemky žalobcům, dále určení, že spoluvlastníky předmětných pozemků jsou žalobci, eventuálně že jejich vlastnicí byla ke dni svého úmrtí XY L., eventuálně zaplacení náhrady za předmětné pozemky žalobcům podle zákona č. 329/1920 Sb., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (zákon náhradový) – (výroky I–IX) a rozhodl o nákladech řízení (výroky X–XIII). 2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 12. 4. 2023, č. j. 5 Co 15/2023-1166, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I), rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II a III) a zamítl návrh žalobců na přerušení řízení (výrok IV). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to proti jeho výrokům I a II, podali žalobci včasné dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Odvolacímu soudu vytkli, že ve vztahu k žalobcům nesprávně posoudil působnost restitučních předpisů, nezohlednil pochybení při údajném nabytí nemovitostí státem, nesprávně interpretoval stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. - st. ÚS 21/05 a rovněž restituční předpisy. Navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalovaní ve vyjádření k dovolání shodně navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto. 5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 6. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 7. Dovolání není přípustné, neboť otázky, které dovolatelé v dovolání nastínili, řešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího i Ústavního soudu, od níž nemá dovolací soud důvod se odchýlit, a to i ty otázky, které dovolatelé považují za dosud neřešené. 8. Dovolací soud připomíná, že je-li judikatorně dovolacím soudem vyřešena otázka obecnějšího charakteru, nemá smysl v dovolacím řízení meritorně přezkoumávat formulované otázky dílčí či specifické, jejichž závěr však nemůže nijak zvrátit řešení otázky obecné [viz usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 2619/15 (toto i dále uvedená rozhodnutí dostupná na nalus.usoud.cz)]. V posuzované věci poskytly nalézací soudy dovolatelům rozsáhlý výklad otázky konkurence restitučních předpisů a obecné právní úpravy, který nijak nevybočuje z již ustálených závěrů, na nichž se sjednotila judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu a dovolací soud nevidí žádný důvod k tomu, aby se od těchto závěrů jakkoli odchýlil. 9. Lze proto odkázat na rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu k otázce aplikace stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 a k (ne)možnosti domoci se nápravy majetkových křivd mimo rámec restitučního zákonodárství [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4705/2016 (proti kterému byla ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2130/17), a především pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 22 Cdo 815/2021 (proti kterému byla ústavní stížnost zamítnuta nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. II. ÚS 657/22), ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3013/2022, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3773/2022, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3816/2022, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 978/2023, či ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1716/2023 (všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz)]. 10. Obsahově shodné dovolací námitky uplatnili dovolatelé již v dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 1. 2022, č. j. 5 Co 1104/2021-455, a to ve skutkově obdobné věci. S dovolacími námitkami se Nejvyšší soud vypořádal v usnesení ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1824/2022, kterým bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto a jehož odůvodnění je dovolatelům dobře známo. Na odůvodnění uvedeného rozhodnutí proto dovolací soud v plném rozsahu odkazuje. Ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1572/23, odmítnuta jako zčásti nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná. Ústavní soud uvedl, že věc stěžovatelů závisí na řešení otázek, jimiž se plénum Ústavního soudu zabývalo již ve stanovisku ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05, a znovu v nedávné době v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 10/24. 11. Nejvyšší soud nezpochybňuje tvrzenou majetkovou křivdu, jež měla být způsobena právní předchůdkyni žalobců. Avšak rozhodnout o odčinění této křivdy lze pouze způsobem a v intencích právního řádu České republiky. Jak ostatně konstatoval Ústavní soud ve stanovisku pléna ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 – „samotné zakotvení restitučních nároků bylo beneficiem státu – přesně vymezeným z hlediska časového a věcného.“ 12. Dovolání proti nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 13. Jelikož dovolání žalobců není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 3 o. s. ř. odmítl. 14. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobci povinnost uloženou jim tímto usnesením, mohou se žalovaní domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce. V Brně dne 24. 9. 2024 Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu