23 Nd 351/2024-28 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D, v exekuční věci oprávněného statutárního města Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 2336/8, identifikační číslo osoby 00081531, proti L. S., o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 72 EXE 1107/2024, o návrhu na určení místní příslušnosti soudu podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také „o. s. ř.“), takto: Věc vedenou u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 72 EXE 1107/2024 projedná a rozhodne Okresní soud v Ústí nad Labem. Odůvodnění: 1. Okresnímu soudu v Ústí nad Labem byla dne 14. 4. 2024 doručena žádost soudního exekutora JUDr. Vratislava Pospíšila, Exekutorský úřad Ústí nad Labem, o pověření a nařízení exekuce k vymožení pohledávky oprávněného vůči povinnému dle příkazu Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. MMUL/OPA/ODN/21173/2018/Bol. 2. Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25. 6. 2024, č. j. 72 EXE 1107/2024-22, vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že věc se předkládá Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne. 3. Okresní soud v Ústí nad Labem uvedl, že povinný je fyzickou osobou, která nemá místo svého trvalého pobytu na území České republiky, ani místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. V exekučním titulu je uvedena jako adresa povinného XY. Stejný údaj o adrese povinného je obsažen v žádosti exekutora o pověření a nařízení exekuce a v návrhu oprávněného. Okresní soud v Ústí nad Labem tak dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit. 4. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř, jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. 5. Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 6. Podle § 45 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), je věcně příslušným exekučním soudem okresní soud. 7. Podle § 45 odst. 2 exekučního řádu je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. 8. V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť nemá známé místo pobytu na území České republiky. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud dovodil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení – zjistit majetek povinného (dlužníka) a uspokojit z něj oprávněného (věřitele). Není tak případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek. 9. Jelikož jsou splněny předpoklady uvedené v § 11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení ve smyslu § 6 o. s. ř., rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož byla žádost exekutora podána a jenž již v dané věci činil určité úkony (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011, ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 28 Nd 227/2015, či ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 23 Nd 283/2018). 10. Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud v Ústí nad Labem tím soudem, který věc projedná a rozhodne. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 8. 2024 JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu