24 Cdo 2406/2024-521 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce E. K., zastoupenému Mgr. Svatoplukem Čechem, advokátem se sídlem v Mělníku, Mánesova č. 1085/4, proti žalované E. K., zastoupené Mgr. Radkem Hortem, LL.M., advokátem, se sídlem ve Velkých Přílepech, Máchova č. 689, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 162/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2024, č. j. 35 Co 23/2024-430, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2024, č. j. 35 Co 23/2024-430, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. září 2023, č. j. 52 C 162/2021-391, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně určil, že žalobce (pozůstalý syn) je dědicem po E. K., narozeném dne XY a zemřelém dne XY (dále též jen „zůstavitel“), a uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 86 920 Kč a nahradit náklady řízení státu ve výši 9 825,94 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně měl za prokázaný skutkový stav, že zůstavitel byl dne 29. 4. 2018 vážně zraněn při dopravní nehodě, utrpěl poranění mozku a z tohoto důvodu byl dlouhodobě hospitalizován, později byl propuštěn do domácího ošetřování, kde o něj pečovala zejména žalovaná (pozůstalá manželka) a její dcera, že zůstavitel pořídil tři závěti, jež byly předloženy v řízení (pozn.: žalovaná ve svém vyjádření sice uvedla, že zůstavitel pořídil 4 závěti, avšak závěť z roku 1995 nebyla soudu předložena k dokazování a žádný z účastníků k ní nevznesl žádné námitky), první dne 24. 4. 2018 notářským zápisem JUDr. Jiřího Svobody, jíž byl povolán za dědice žalobce, druhou dne 23. 11. 2018 notářským zápisem JUDr. Jana Krůty, jíž za jedinou dědičku byla povolána žalovaná a současně byl vyděděn žalobce, třetí dne 12. 8. 2019 na počítači s ručně doplněným datem závěti a vlastnoručním podpisem zůstavitele, za přítomnosti dvou svědků, kterou zůstavitel povolal za jedinou dědičku žalovanou a opět vydědil žalobce. Předmětem posuzování byly závěti ze dne 23. 11. 2018 a 12. 8. 2019 [dále též jen „závěti 2) a 3)“], neboť mezi účastníky bylo sporné, zda se jedná o závěti platné (jak tvrdila žalovaná), anebo neplatné (jak tvrdil žalobce), a to z důvodu zdravotního stavu zůstavitele. Pokud se týkalo závěti ze dne 24. 4. 2018 [dále též jen „závěť 1)“], měl soud za prokázané, že se jedná o závěť, která nebyla v tomto řízení napadána, když tuto závěť zpochybnila žalovaná až v závěru řízení po vyhotovení znaleckého posudku a „po uplynutí koncentrace řízení“. Uvedl dále, že k období sepisu závěti 1) nesměřovala žádná zdravotní dokumentace zůstavitele, žádné dotazy ve znaleckém posudku, neboť tyto skutečnosti žalobce ani žalovaná nikdy dříve v řízení nenavrhovali. Soud prvního stupně vycházel z provedeného dokazování (lékařských zpráv, výslechu svědků), přičemž lékaři při posouzení zdravotního stavu zůstavitele opakovaně shrnuli, že je orientován osobou, není však orientován časem, situací ani místem, opakovaně diagnostikovali kognitivní deficit na úrovni syndromu demence dle MMSE, středně těžká demence, organický psychosyndrom, a to již od června 2018. Zdravotní stav zůstavitele byl velmi podrobně popsán a zhodnocen rovněž ve znaleckém posudku MUDr. Ilony Divácké, znalkyně v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na gerontopsychiatrii, která uvedla, že rozpoznávací a ovládací schopnosti zůstavitele ke dni sepisu závětí 2) a 3) lze považovat za vymizelé. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobce unesl břemeno tvrzení a důkazní, týkající se neplatnosti závěti 2) a závěti 3) i neplatnosti vydědění žalobce zůstavitelem (dne 23. 11. 2018 a dne 12. 8. 2019), a to z důvodu zdravotního stavu zůstavitele, který vylučoval způsobilost zůstavitele pořídit závěť 2) a 3), včetně vydědění žalobce, a tudíž žalobě v plném rozsahu vyhověl a určil, že žalobce je dědicem po zůstaviteli. Soud prvního stupně závěrem dodal, že zamítl návrhy žalované na doplnění dokazování z důvodu hospodárnosti řízení, zejména pak revizním znaleckým posudkem (když znalkyní vyhotovený znalecký posudek obsahoval všechny zákonné náležitosti a znalkyně dostatečně zodpověděla všechny dotazy k vyhotovenému znaleckému posudku) a doplněním znaleckého posudku, který by se měl z podnětu žalované nově zabývat i obdobím od 3. 4. 2018 do dopravní nehody, neboť toto období nebylo od počátku řízení předmětem žaloby, když ze strany žalobce byly napadeny závěti 2) a 3), které byly zůstavitelem uzavřeny až po dopravní nehodě (tedy po období navrhovaném k doplnění znaleckého zkoumání). 2. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7 453,60 Kč k rukám jeho právního zástupce (výrok II.). Ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že v řízení bylo bezpečně prokázáno podstatné snížení ovládacích a rozpoznávacích schopností zůstavitele ke dni pořízení závětí 2) a 3), a to zejména znaleckým posudkem MUDr. Divácké, doplněným o výslech této znalkyně na ústním jednání dne 8. 9. 2023. Uvedl, že závěry posudku vycházejí zejména z lékařských zpráv, které konstantně potvrzovaly vážné snížení kognitivních schopností zůstavitele a např. i špatné výsledky MMSE testů, že posudek též odpovídá výpovědím mnoha svědků, rovněž konstantně potvrzujících zůstavitelovu špatnou mentální kondici, že nelze mít pochyb ani o souladu s výmluvným nálezem znalce MUDr. Milana Kutáčka (pozn.: posuzujícím ztížení společenského uplatnění zůstavitele), který zůstavitele dne 21. 5. 2019 ve své ordinaci v Oblastní nemocnici Mladá Boleslav osobně vyšetřil a zhodnotil psychiku zůstavitele způsobem jednoznačně podporujícím odborné závěry MUDr. Divácké. Odvolací soud současně dodal, že i pro toto řízení platí tzv. zásada koncentrace řízení (§ 118b o. s. ř.), bránící tzv. opožděným skutkovým přednesům a důkazním návrhům, že zástupci obou účastníků byli upozorněni, že na jednání dne 24. 5. 2022 dojde ke koncentraci řízení a že pokud tedy žalovaná až v reakci na znalecký posudek MUDr. Divácké podáním ze dne 3. 8. 2023 navrhla rozšíření posudku o posouzení zdravotního stavu zůstavitele již pro období od 3. 4. 2018, je tento návrh zjevně opožděný. Pochybení soudu nelze spatřovat ani v zamítnutí dalších důkazních návrhů uvedených žalovanou, např. opětovnou výpovědí notáře JUDr. Krůty, který byl v řízení již dříve řádně vyslechnut. 3. Žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V této souvislosti upozorňuje na to, že předmětem dovolání může být i otázka procesního práva, za jakých podmínek nastává koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř., mohlo-li mít její případné nesprávné řešení vliv na výsledné rozhodnutí ve věci (odkazuje přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2723/2021, a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5459/2014). Zároveň vznáší námitky „opakované účelovosti a selektivního použití důkazů“, „nekriticky převzatého svévolného hodnocení znalkyně“, taktéž napadá nedostatečné zjištění skutkového stavu a namítá, že nebyl zhotoven jí navržený revizní znalecký posudek ke zdravotnímu stavu zůstavitele před nehodou, stejně jako bez relevantního odůvodnění nebyly akceptovány její návrhy na doplnění dokazování, např. opakovaným výslechem notáře JUDr. Krůty. Dovozuje, že jí soud prvního stupně i odvolací soud zcela jednoznačně upřeli právo na spravedlivý proces, že se právní závěry v jejich rozhodnutích dostávají do extrémního nesouladu se skutkovými zjištěními a že došlo ke zcela zásadnímu opomenutí důkazu (propouštěcí lékařské zprávy Fakultní nemocnice Bulovka, z níž podle jejího názoru vyplývá, že zůstavitel nebyl zdravotně způsobilý pořídit závěť již v období před nehodou). Konečně namítá, že soudy postupovaly rovněž v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu vztahující se k nutnosti posouzení všech mezi dědici sporných skutečností (rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2537/2010, nebo ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3491/2016), když podle judikatorních závěrů není významné, zda se všechny tyto spory o rozhodných skutečnostech projevily mezi dědici již v řízení dědickém, anebo byly formulovány až v řízení sporném; jiná situace by podle ní nastala v okamžiku, pokud by se jednalo o novou skutečnost, která vyvstala až po rozhodnutí soudu o dědickém právu; v takovém případě lze zahájit nové řízení o dědickém právu, nicméně v této věci se nejedná o tento případ, kdy navíc v meritu není posuzována platnost jednotlivých závětí, nýbrž postavení dědice, proto nutně musí být postupně posuzována platnost všech existujících závětí chronologicky jdoucích po sobě. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a věc vrátil k novému projednání soudu prvního stupně. 4. Žalobce se k dovolání žalované vyjádřil tak, že dovolání směřuje spíše proti skutkovému stavu, který byl soudy v předchozím řízení zjištěn. Co se týká předložených procesních otázek, má za to, že nejsou naplněny důvody pro přezkum v rámci dovolacího řízení. Navrhl proto, aby dovolání bylo odmítnuto, příp. zamítnuto, pokud by dovolací soud měl za to, že je potřeba se podaným dovoláním věcně zabývat, a aby mu byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení. 5. Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalované podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě stanovené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval tím, zda je dovolání přípustné. 6. Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 8. V dané věci záviselo rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení právní otázky, jak má soud ve sporném řízení postupovat v situaci, kdy je žalovanou (až) před rozhodnutím soudu prvního stupně namítána nová (další) sporná skutečnost rozhodná pro posouzení dědického práva žalobce po zůstaviteli (otázka platnosti závěti z hlediska zdravotní způsobilosti zůstavitele k jejímu pořízení, které předcházelo závětem zůstavitele, shledaným v dosavadním sporném řízení neplatnými pro podstatné snížení ovládacích a rozpoznávacích schopností zůstavitele). Vzhledem k tomu, že odvolací soud se při řešení dané otázky, která byla pro rozhodnutí významná (určující), odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné. 9. Po přezkoumání dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je opodstatněné. 10. V řízení o pozůstalosti, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 13 D 1278/2020, nebylo dosud vydáno rozhodnutí o potvrzení nabytí dědictví nebo o schválení dohody dědiců o vypořádání dědictví. Při zjištění existence čtyř závětí zůstavitele (ze dne 23. 11. 1995, 24. 4. 2018, 23. 11. 2018 a 12. 8. 2019) a sporu mezi v úvahu přicházejícími dědici podle závětí o tom, zda jsou závěti ze dne 23. 11. 2018 a 12. 8. 2019 ve prospěch pozůstalé manželky E. K. jako jediné dědičky platné a zda byl zůstavitel pro daná právní jednání zdravotně způsobilý, uložil dědický soud usnesením ze dne 6. 2. 2021, č. j. 13 D 1278/2020-65, vydaným podle ustanovení § 170 z. ř. s., pozůstalému synovi E. K., ml., jehož dědické právo se soudu jevilo jako slabší a který byl povolán k dědění závětí 1) ze dne 24. 4. 2018, přičemž popíral platnost závětí 2) a 3) ze dne 23. 11. 2018 a 12. 8. 2019, jakož i existenci důvodů jeho vydědění uvedených v těchto závětech, aby podal žalobu proti E. K. na určení, že je dědicem po zůstaviteli, a to nejpozději do dvou měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení. E. K., ml., žalobu podal dne 24. 4. 2021, přičemž z rozsudků soudů obou stupňů ve sporném řízení o určení dědického práva po zůstaviteli je zřejmé, že soudy při určení dědického práva žalobce po zůstaviteli posuzovaly „pouze“ spor o platnost závětí 2) a 3), spočívající především v rozdílných tvrzeních žalobce a žalované o zdravotním stavu zůstavitele v době pořízení těchto závětí, jakož i o (ne)existenci důvodů vydědění žalobce. Otázka popření (nebo naopak prokázání) platnosti závěti 1) předmětem posuzování soudů nebyla. 11. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že rozsudek o sporném dědickém právu, vydaný po odkazu podle § 175k odst. 2 o. s. ř. ve sporném soudním řízení, má své opodstatnění jen při nezměněném skutkovém základu věci; vyjdou-li najevo nové skutečnosti rozhodné pro posouzení dědického práva, může být otázka, s kým bude dále jednáno jako s účastníkem řízení o dědictví, posuzována znovu; pravomocné rozhodnutí v původním sporu o dědické právo nezakládá překážku věci pravomocně rozsouzené (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2361/2007, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 145, ročník 2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2537/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3491/2016). 12. V projednávané věci před rozhodnutím soudu prvního stupně žalovaná v návrhu na doplnění znaleckého posudku ze dne 3. 8. 2023 mimo jiné uvedla, že „po podrobném prostudování a seznámení se s obsahem znaleckého posudku č. 322/570/2023 ze dne 8. 6. 2023, vypracovaného MUDr. Ilonou Diváckou, MBA, zasílá návrh na jeho doplnění“ tak, že „znalkyně provede posouzení zdravotního stavu zůstavitele v období od 3. 4. 2018, včetně posouzení zdravotního stavu a způsobilosti zůstavitele k právnímu jednání v době pořízení závěti ze dne 24. 4. 2018“, přičemž vznesla pochybnosti o schopnosti právního jednání zůstavitele, a to zejména pokud jde o pořízení závěti ze dne 24. 4. 2018, když „již v tomto období trpěl vaskulární demencí a kognitivním deficitem“. Žalobce ve vyjádření k tomuto návrhu ze dne 6. 9. 2023 se žalovanou nesouhlasil a uvedl, že „ze zdravotnické dokumentace vyplývá, že skutečnost, že zůstavitel trpí těžkým organickým deficitem, je až následkem prodělaného kraniotraumatu právě po dopravní nehodě“. Zjevně jde tedy o další (žalovanou dosud nenamítanou) skutečnost rozhodnou pro posouzení dědického práva žalobce. Takové posouzení (vyšetření dědického práva) přitom náleží pouze soudu, který vede řízení o dědictví po zůstaviteli (jak je zřejmé z výše uvedené soudní judikatury), podle ustanovení § 175k odst. 1 o. s. ř., popř. soudu ve sporném soudním řízení, na které byl odkázán některý z dosavadních účastníků dědického řízení (v daném případě žalobce) podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř., tj. k uplatnění, popř. popření, dědického práva žalobou, pokud rozhodnutí o dědickém právu závisí na zjištění mezi účastníky řízení o dědictví sporných skutečností a nejde-li přitom „jen“ o právní posouzení odlišných tvrzení účastníků. 13. Zároveň není pochyb o tom, že v řízení o pozůstalosti se neuplatní zásada koncentrace řízení (§ 114c odst. 5 o. s. ř.), která omezuje soud potud, že může brát v úvahu jen takové důkazy, jejichž potřeba vyšla najevo do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo. V řízení o pozůstalosti (jako v řízení nesporném), může účastník uvádět rozhodné skutečnosti a označovat důkazy až do vydání nebo vyhlášení rozhodnutí v prvním stupni. Prolomen je rovněž princip neúplné apelace a účastník tak nové skutečnosti může uvádět i v odvolacím řízení (§ 20 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů) [Macková, A., Muzikář, L. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. První vydání. Praha: Leges, 2016, s. 53, 54]. K tomu se vyjadřuje shodně i judikatura, podle níž ve sporném soudním řízení po odkazu z dědického řízení soud za účasti všech účastníků řízení o dědictví posoudí všechny mezi účastníky sporné skutečnosti rozhodné pro závěr o tvrzeném (popíraném) dědickém právu, přičemž z hlediska takového posouzení a rozhodnutí není významné, zda se všechny tyto spory o rozhodných skutečnostech projevily mezi dědici už v řízení dědickém, nebo byly formulovány až v řízení sporném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3491/2016). 14. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu, odůvodněný nesprávně koncentrací řízení ve smyslu § 118b o. s. ř. a bránící „opožděným“ skutkovým přednesům a důkazním návrhům (zejména propouštěcí zprávou Fakultní nemocnice Bulovka a doplněním znaleckého posudku MUDr. Divácké o posouzení zdravotního stavu zůstavitele v době před dopravní nehodou zůstavitele) relevantním pro posouzení dědického práva po zůstaviteli, není v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Není přitom žádného důvodu k tomu, aby tato již vyřešená otázka procesního práva měla být posouzena jinak, a to ani za účinnosti nové procesně právní úpravy řízení o pozůstalosti provedené z. ř. s. 15. Lze dodat, že dovolací soud si je pochopitelně vědom, že nestačí pouhé bezdůvodné popření pravosti posledního pořízení dědicem, nýbrž je třeba, aby bylo odůvodněno, proč byla pravost posledního pořízení popřena, aby bylo poukázáno na takové vady, které činí popření hodnověrným, a aby bylo popření doloženo takovými skutečnostmi, které jsou s to vzbudit pochybnosti o pravosti posledního pořízení [k tomu srov. obdobně např. již prvorepubliková judikatura NS ČSR, R II 253/39 (Vážný 17557)]. 16. V posuzované věci z propouštěcí zprávy Fakultní nemocnice Bulovka ze dne 6. 4. 2018 vyplývá, že pacient (zůstavitel) byl hospitalizován od 3. 4. do 5. 4. na neurologickém oddělení pro „amentní“ stav a že byl odeslán na psychiatrické a neurologické vyšetření a MRI a do vyšetření by neměl řídit motorová vozidla. „Amentní“ stav byl posléze vysvětlován i při výslechu soudní znalkyně MUDr. Divácké dne 8. 9. 2023 (viz přepis záznamu z jednání před soudem prvního stupně, č. l. 374) tak, že „těžko určí původ toho stavu, protože v nemocnici to neurčili, nechali to na dovyšetření do ambulance, což podle jejích informací již neproběhlo“ (pozn.: zůstavitel měl v mezidobí úraz na motorce), že „odmítá odpovídat na toto období, protože v podstatě nemá podklady“, avšak že „posuzovaný byl všemi svědky až do té nehody líčen jako osoba bez jakékoliv známky jakéhokoliv duševního onemocnění“. Je proto zřejmé, že za uvedeného skutkového stavu mohly vzniknout důvodné pochybnosti o zdravotní způsobilosti zůstavitele i v době pořízení závěti 1), a tudíž návrh žalované na doplnění znaleckého zkoumání i o období před nehodou nelze označit za bezpředmětný. Naopak mu mělo být vyhověno a při dokazování měly být zohledněny mimo jiné závěry vyplývající z propouštěcí zprávy. V projednávané věci nelze (s ohledem na okolnosti případu) považovat za adekvátní zamítnutí návrhu žalované na doplnění znaleckého posudku s odůvodněním, že soud „neshledal žádné podmínky pro rozšíření znaleckého posudku o zkoumání zdravotního stavu zůstavitele v dubnu 2018, když pro toto zkoumání nejsou ve spisu žádné důkazní prostředky“, že „by to znamenalo otevřít celé dokazování znovu“ a že „se nejedná v žádném případě o skutkové tvrzení žalobce, ale žalované“ (k tomu opět přepis záznamu jednání před soudem prvního stupně ze dne 8. 9. 2023). 17. Výše uvedené platí tím spíše, pokud soudy ve sporném řízení posuzovaly dědické právo žalobce „komplexně“ a rozhodovaly – a to již na základě odkazu soudu z řízení o pozůstalosti – o určení, že žalobce „je dědicem po zůstaviteli“ (když ani žalobcovo dědické právo ze zákona nebylo s ohledem na jeho vydědění zůstavitelem nepochybné), nikoliv např. o určení, že žalovaná není dědičkou zůstavitele ze závětí ze dne 23. 11. 2018 a dne 12. 8. 2019. 18. Pro úplnost, bezpředmětné jsou ostatní dovolací námitky žalované, kterými převážně vyslovuje nesouhlas se skutkovými zjištěními odvolacího soudu (soudu prvního stupně) a polemizuje zejména se znaleckými závěry MUDr. Divácké, přičemž současně předestírá vlastní skutkové závěry, příkladmo ohledně hlavní příčiny úmrtí zůstavitele, uvedené v listu o prohlídce zemřelého, na jejichž podkladě pak taktéž zpochybňuje hodnocení důkazu znaleckým posudkem, přestože výsledek znaleckého zkoumání (dle obsahu spisu) koresponduje se svědeckými výpověďmi i znaleckým posudkem MUDr. Milana Kutáčka v otázce ztížení společenského uplatnění zůstavitele, a opakovaně tak buduje od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci v otázce způsobilosti zůstavitele k pořízení závětí 2) a 3). 19. Jestliže nejsou splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, ani pro zamítnutí dovolání či změnu rozhodnutí odvolacího soudu, dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 9. 2023, č. j. 52 C 162/2021-391, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). 20. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o náhradě nákladů původních řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. 10. 2024 JUDr. Roman Fiala předseda senátu