25 Cdo 1466/2023-578 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: M. V., zastoupená Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem Na střelnici 1212/39, 779 00 Olomouc, proti žalovaným: 1. A. S., 2. J. S., 3. M. S., všichni zastoupeni Mgr. Lukášem Vernerem, advokátem se sídlem náměstí Republiky 679/5, 746 01 Opava, s korespondenční adresou Pekařská 440/84, 602 00 Brno, o odstranění stromu, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 18 C 74/2016, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 1. 2023, č. j. 69 Co 300/2022-511, ve spojení s opravným usnesením ze dne 24. 1. 2023, č. j. 69 Co 300/2022-515, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala odstranění stromu (kaštanu) žalovaných proto, že jej považuje za nebezpečný, ohrožuje její majetek a obává se o zdraví svých blízkých; pro případ nevyhovění tomuto nároku, požadovala, aby se žalovaní zdrželi imisí, a to stínění, vlhkosti, spadu listí a pronikání kořenů tohoto stromu na její pozemek. 2. Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. 5. 2022, č. j. 18 C 74/2016-484 (poté, co jeho předchozí zamítavý rozsudek ze dne 12. 12. 2019, č. j. 18 C 74/2016-288, zrušil Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 14. 5. 2020, č. j. 69 Co 57/2020-316), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovaným společně a nerozdílně odstranit (pokácet) strom Aesculus hippocastanum na pozemku parc. č. XY ostatní plocha (ostatní komunikace) v k. ú. XY, obec XY (výrok I), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovaným zdržet se imisí (stínění, vlhkostí, spadem listí a pronikání kořenů) pocházejících od tohoto stromu, které nad míru přiměřenou poměrům obtěžují nemovité věci ve vlastnictví žalobkyně, a to pozemky parc. č. st. XY zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY, parc. č. XY zahrada a parc. č. XY ostatní plocha (ostatní komunikace) vše v k. ú. XY, obec XY (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III) a vůči státu (výrok IV). 3. Soud vyšel ze zjištění, že nemovitosti žalobkyně a žalovaných spolu bezprostředně sousedí. Na pozemku žalovaných roste ve vzdálenosti asi 3,7 m od domu žalobkyně strom Aesculus hippocastanum (kaštan) a v jeho těsné blízkosti druhý strom (lípa srdčitá), jejichž koruny jsou vzájemně propojeny a tvoří jednu rozložitou korunu, která zasahuje nad pozemek i nad střechu domu žalobkyně. Žalobkyně je tak nucena uklízet padající listí, plody (kaštany) a drobné větve dopadající na její pozemek, jakož i čistit zanesené žlaby na střeše domu. Asi 1 m od domu je půda prorostlá kořeny stromu, které směřují pod dům. V domě žalobkyně se vyskytuje v pokojích v přízemí plíseň, je poškozena krytina střechy, která je porostlá lišejníkem, okapy směrem ke stromu jsou proděravělé. Zejména ze znaleckých posudků soud zjistil, že zdravotní stav stromu je dobrý, strom je vitální, drobné padající větve odpovídají běžnému stavu tohoto druhu v tomto stádiu vývoje, kořenové náběhy neindikují poškození kořenového systému. Výrazným rizikovým faktorem je možnost náhlého statického selhání stromu při nepříznivé kombinaci faktorů (jarní míza, vítr v období, kdy je strom olistěn). Asi ve výši 4 m je kmen stromu rozdvojen, a je tam začínající puklina, se kterou se strom snaží vyrovnat (zarůstání pukliny). Rizikovými faktory jsou jednak rozdvojení stromu s počínající puklinou, což může vést k jeho rozlomení a pádu, avšak při šetření nebyly pozorovány faktory, které by svědčily pro možnost brzkého selhání statiky stromu, a dále i věk stromu přes 80 let, kdy dřevo začíná křehnout, přičemž znalec křehnutí dřeva neviděl. Strom v tomto věku je již nevhodný k radikálnímu řezu. Odstranění stromu lze doporučit pouze proto, že představuje riziko pro sousední stavby a jejich obyvatele, přičemž bez existence dalších rizikových faktorů by mohl být ponechán na místě asi dalších 20 let. Výsledná sadovnická hodnota indikuje strom podprůměrné kvality. Ze znaleckých posudků bylo rovněž zjištěno, že plíseň a vlhkost v domě žalobkyně je z 90 % způsobena špatnou vodorovnou izolací proti zemní vlhkosti, nevhodným řešením soklu objektu a dále i neprodyšnou břízolitovou fasádou, která neumožňuje snadné vysychání. Přítomnost stromů však působení vlhkosti umocňuje, zvyšuje nároky na údržbu a v přízemí může docházet k rozsáhlejší vlhkosti než ve stavu bez stromů. Stromy nemovitosti žalobkyně nadměrně nestíní. 4. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 1012, § 1013 odst. 1, § 1016 odst. 2, § 1017 odst. 1, § 1042 a § 2903 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a dovodil, že nárok na odstranění stromu podle § 1017 odst. 1 o. z. nelze v případě stromu vysazeného před 1. 1. 2014 úspěšně uplatnit. Uzavřel, že odstranění stromu podle § 2903 o. z. by bylo na místě v případě hrozící závažné újmy, jestliže by ohrožení bylo velmi pravděpodobné. V daném případě je však strom vitální, zdravotně bez závad. Je zde rizikový faktor věku stromu, který je třeba z toho důvodu pozorovat, avšak je to otázka ještě dalších mnoha let. Rizikový faktor rozdvojení stromu pak nebyl znalec schopen blíže specifikovat. Soud prvního stupně proto uzavřel, že ohrožení stromem není natolik vážné, aktuální a skutečně hrozící, aby odůvodňovalo jeho odstranění ve smyslu § 2903 odst. 2 o. z. Žalobkyně pak neprokázala, že by byla obtěžována nad míru přiměřenou poměrům stíněním, znečištěním či spadem listí a plodů, či prorůstáním kořenů stromu, neprokázala ani podstatné omezení užívání svých nemovitostí. Míra zastínění domu žalobkyně vlivem stromu je z hlediska norem pro denní osvětlení a proslunění vyhovující a na vlhkost domu nemá strom zásadní vliv, když je z 90 % způsobena jeho špatnou izolací. V období spadu listí je sice nutná zvýšená péče žalobkyně o pozemky, jde však o omezenou dobu v roce a jedná se buď o nevyužité plochy (záhony) nebo o příjezdovou cestu, kterou lze i přes tyto skutečnosti plně využívat. V okolí nemovitostí účastníků se navíc nacházejí další stromy, ze kterých může spadané listí pocházet. V řízení pak nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by prorůstání kořenů stromu způsobovalo jejím pozemkům, případně nemovitosti, nějakou škodu. 5. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 10. 1. 2023, č. j. 69 Co 300/2022-511, ve spojení s opravným usnesením ze dne 24. 1. 2023, č. j. 69 Co 300/2022-515, změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích I a II tak, že uložil žalovaným povinnost do tří měsíců od právní moci rozsudku společně a nerozdílně odstranit strom Aesculus hippocastanum nacházející se na pozemku parc. č. XY ostatní plocha (ostatní komunikace) v k. ú. XY, obec XY, a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně, soudem odvolacím a vůči státu. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil, stejně jako s jeho právním závěrem, že nárok na odstranění stromu podle § 1017 odst. 1 o. z. nelze v daném případě úspěšně uplatnit. Na rozdíl od soudu prvního stupně však s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dovodil, že jsou splněny podmínky pro aplikaci § 2903 odst. 2 o. z. Strom vykazuje takové konkrétní defekty či vlastnosti, jež by mohly reálně vést ke vzniku škodní události pádem stromu, větví či působením kořenového systému a není žádné jiné přiměřené řešení k odvrácení vzniku hrozící škody. Jedná se o krátkověkou dřevinu blížící se konci své životnosti, u níž dochází ke křehnutí dřeva, a tím i ke zvýšenému riziku statického selhání bez viditelných příčin v období jara. Potenciálně rizikovým je též rozdvojení kmene stromu, a to bez ohledu na to, zda se k tomu již přidává i hniloba. Riziko jeho pádu a vzniku škody tak není stejné jako u každého jiného stromu. Ačkoliv lze strom stále označit za vitální, stojí na nevhodném stanovišti (velmi blízko pozemku žalobkyně i jejího domu, velikostně dům výrazně převyšuje), což umocňuje rizikové faktory, když nelze vyloučit jeho pád směrem k nemovitosti žalobkyně včetně příjezdové cesty. Vážné ohrožení spatřuje odvolací soud v možnosti pádu stromu a v důsledku toho poškození majetku žalobkyně, resp. zdraví osob, které nemovitost užívají (dalším přistupujícím rizikovým faktorem je pád menších větví). To vše za situace, kdy strom není nijak hodnotný, jeho sadovnická hodnota je podprůměrná. Požadavek žalobkyně na odstranění stromu tak soud shledal důvodným a primárnímu petitu žaloby vyhověl. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání s tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a nesprávně aplikoval hmotné i procesní právo. Rekapitulují závěry všech provedených znaleckých posudků, ze kterých dle nich vyplývá, že strom je zdravý, na nemovitosti žalobkyně nadměrně nestíní, vlhkost v nich pomáhá snižovat a padají z něj pouze drobné větve. Odklon od ustálené judikatury, na niž odkazují (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 591/2021, 25 Cdo 1743/2016, 22 Cdo 2573/2019 a 22 Cdo 3968/2009) spatřují v řešení otázky, zda lze uložit povinnost k odstranění stromu z důvodu ohrožení, jestliže nebyla zjištěna vada tohoto stromu, a otázky potřebné intenzity ohrožení stromem, aby ji bylo možno považovat za „vážné ohrožení“ ve smyslu § 2903 odst. 2 o. z. Polemizují s jednotlivými skutkovými závěry odvolacího soudu, mají za to, že se odchylují od závěrů znaleckých posudků a zdůrazňují, že nebyl zjištěn žádný konkrétní defekt stromu, ze kterého by bylo možné dovodit reálný vznik škodní události. Odvolací soud potencionální ohrožení dovodil pouze ze stáří stromu a z obecného nebezpečí stromů rostoucích blízko nemovitostí či komunikací. Ohrožení drobnými větvemi či padajícím listím není vážným ohrožením, které by odůvodňovalo postup podle § 2903 odst. 2 o. z. Pro tyto rozpory mezi závěry znalců a odvolacího soudu pak s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ÚS 4093/17, I. ÚS 336/2000 a Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 246/2006 namítají nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Navrhli, aby byl rozsudek odvolacího soudu změněn tak, že bude potvrzen rozsudek prvoinstanční. 7. Usnesením ze dne 20. 9. 2023, č. j. 25 Cdo 1466/2023-573, Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu ve spojení s opravným usnesením do právní moci rozhodnutí o podaném dovolání a zamítl návrh na odložení jeho právní moci. 8. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenými advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., avšak není podle § 237 o. s. ř. přípustné. 9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Dovolatelé spatřují předpoklady přípustnosti dovolání v tom, že se odvolací soud při aplikaci § 2903 odst. 2 o. z. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Platí, že ustanovení § 2903 odst. 1 o. z. upravuje tzv. zakročovací povinnost (současně též oprávnění) osoby, jíž hrozí vznik újmy. Je na ohroženém, aby přiměřeným způsobem čelil událostem, z nichž mu může vzniknout újma, a pokud tak neučiní, přičítá se v odpovídajícím rozsahu následek jemu samému. Právním následkem jeho nečinnosti je pak stav, kdy poškozenému nevzniká nárok na náhradu újmy vůči škůdci. Vedle toho ovšem v závažnějších případech, kdy nepostačuje nebo není možné odstranit hrozbu přičiněním samotného poškozeného, dává mu zákon možnost preventivní ochrany cestou soudního rozhodnutí, jímž může být naopak potenciální škůdce nucen ke splnění aktivní povinnosti předejít vzniku hrozící újmy. Pro aplikaci § 2903 odst. 2 o. z. musí být prokázáno, že v době rozhodování soudu existuje vážné ohrožení majetku žalobce nebo jiných hodnot, přičemž není podmínkou, aby vznik škody hrozil bezprostředně; postačí, jde-li zatím jen o ohrožení, avšak natolik vážné, že je tu důvodná obava vzniku škody v budoucnu. Současně však musí být doloženo, že žalobcem navrhované opatření bude vhodné a přiměřené k naplnění preventivního účelu tohoto ustanovení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1412/2019, uveřejněný pod č. 58/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Dosavadní judikatura dovolacího soudu k § 417 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) je přiměřeně použitelná i v režimu § 2903 odst. 2 o. z. 11. Soud může uložit vlastníku, aby odstranil strom v zástavbě a v dosahu majetku jiných osob, je-li prokázáno, že dřevina již v době rozhodování soudu vykazuje takové konkrétní defekty či vlastnosti, jež by svou povahou mohly reálně vést ke vzniku škodní události pádem stromu, jeho větví či působením kořenového systému, a současně není jiné přiměřené řešení k odvrácení vzniku hrozící škody než strom pokácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 591/2021, uveřejněný pod č. 89/2022 Sb. rozh. obč.). Úsudek nalézacího soudu, zda jde o vážné ohrožení ve smyslu § 2903 odst. 2 o. z. a zda žalobou navrhované řešení je přiměřeným prostředkem k dosažení účelu sledovaného tímto ustanovením, je volnou úvahou soudu, kterou dovolací soud může zpochybnit jen při její zjevné nepřiměřenosti (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3968/2009, ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3319/2010, a ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1743/2016, včetně judikatury zde odkazované). 12. V projednávané věci se odvolací soud náležitě vypořádal se všemi judikaturou vymezenými podmínkami pro použití § 2903 odst. 2 o. z. Uzavřel, že žalovaní jsou vlastníky stromu, že žalobkyně nemůže sama zabránit přiměřeným způsobem hrozící škodě, neboť ořez stromu nebyl znalcem doporučen, a řádně zhodnotil rizikové faktory, jež by mohly vést k vážnému ohrožení majetku žalobkyně či zdraví osob. Ty spočívají v tom, že se jedná o krátkověkou dřevinu, která se blíží konci své životnosti, dochází u ní ke křehnutí dřeva, což znamená zvýšené riziko statického selhání bez viditelných příčin v období jara a potencionálně rizikovým je i rozdvojení stromu. Za podstatné považoval i stanoviště stromu v těsné blízkosti pozemku i domu žalobkyně, ale i jeho velikost, což umocňuje rizika vzniku újmy v případě jeho pádu, který nelze vyloučit, i když lze strom dosud označit za vitální. Závěr odvolacího soudu, že strom vykazuje takové vlastnosti či defekty, které by mohly reálně vést ke vzniku újmy jeho pádem, což představuje vážné ohrožení ve smyslu § 2903 odst. 2 o. z., a za situace, že neexistuje žádné jiné řešení, jímž by bylo možno tuto hrozbu odvrátit, je odstranění stromu vhodným a přiměřeným opatřením k odvrácení hrozící újmy, nelze za daného skutkového stavu (který nepodléhá dovolacímu přezkumu) považovat za zjevně nepřiměřený. 13. Námitka dovolatelů, že odvolací soud vycházel ze skutkového stavu, který neodpovídá závěrům znaleckých posudků, postrádá charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), neboť nesměřuje proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit. 14. Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku představuje námitku vady řízení, k níž však lze podle § 242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16), což není tento případ. 15. Dovolatelé napadli rozsudek odvolacího soudu jako celek, tedy i včetně výroků o náhradě nákladů řízení, ohledně nichž však dovolání neobsahuje jakékoliv námitky a nesplňuje tak náležitosti podle § 241a odst. 2 o. s. ř.; přípustnost dovolání proti nákladovému výroku je ostatně výslovně vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 16. Z těchto důvodů dovolací soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. 17. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 5. 8. 2024 JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu