25 Cdo 2269/2024-727 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: Hasičská vzájemná pojišťovna, a. s., IČO 46973451, se sídlem Římská 2135/45, 120 00 Praha 2, zastoupená Mgr. Martinem Rezkem, LL. B., advokátem se sídlem Krkonošská 2001/16, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: ADV Libštát, a. s., IČO 00128911, se sídlem 512 03 Libštát 114, zastoupený JUDr. Bohumilem Růnou, advokátem se sídlem Kamlerova 795, 251 01 Říčany, o zaplacení 3 213 435 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 35 Cm 104/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2024, č. j. 4 Cmo 189/2023-705, o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku, takto: Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2024, č. j. 4 Cmo 189/2023-705, se zamítá. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. 7. 2023, č. j. 35 Cm 104/2013 -669, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 3 213 435 Kč s příslušenstvím (výrok I), uložil žalobkyni nahradit žalovanému a České republice náklady řízení (výroky II, III a V) a rozhodl o vrácení složené zálohy žalovanému (výrok IV). 2. Vrchní soud v Praze rozhodl o odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 30. 1. 2024, č. j. 4 Cmo 189/2023-705, tak, že částečně změnil výrok I rozsudku okresního soudu a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 3 213 435 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 8. 8. 2013 do zaplacení, jinak výrok I rozsudku krajského soudu potvrdil (výrok I), a rozhodl, že žalobkyni ani státu se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výroky II a III). 3. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v řešení tří otázek hmotného práva, které nebyly dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny. Žalovaný měl za to, že odvolací soud se nevypořádal s tím, že obdobné nároky na pojistné plnění, jako původně v této záležitosti uplatnil žalovaný vůči žalobkyni, byly jiným osobám v soudních řízeních přiznávány, zatímco žalovanému je ukládáno přijaté pojistné plnění vrátit, aniž by se odvolací soud vypořádal s rozhodnutími ve věcech těchto třetích osob; tím byla porušena zásada uvedená v § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále též o. z.). Dále žalovaný namítal, že napadený rozsudek fakticky mění rozhodnutí příslušného správního orgánu (veterinární správy) o stanovení diagnózy skotu, za jehož utracení bylo vyplaceno pojistné plnění, a to mimo správní soudnictví, k čemuž soud v občanskoprávním řízení není oprávněn. Konečně podle žalovaného odvolací soud vyložil pojistnou smlouvu uzavřenou účastníky v rozporu s ustanovením § 35 odst. 1 tehdy platného a účinného zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. 4. Žalovaný současně s podáním dovolání navrhl odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Poukázal na to, že celkem (jistina + příslušenství) mu bylo napadeným rozsudkem uloženo zaplatit přes 6 100 000 Kč. Takovou částku žalovaný nemá k dispozici a její úhrada v současnosti znamená pro žalovaného značné problémy, jež mohou vyústit až v jeho likvidaci. Žalovaný se s žalobkyní pokusil dohodnout na splátkách tohoto dluhu, avšak žalobkyně nereagovala. 5. Podle § 243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále též o. s. ř.), může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma. 6. Odklad vykonatelnosti je výjimkou ze zásady, že rozhodnutí odvolacího soudu je po doručení účastníkům pravomocné a po uplynutí lhůty k plnění vykonatelné, proto by měl být povolen jen ve výjimečných případech a ze závažných důvodů. Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17), že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, že dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo nařídit exekuci, neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné a odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí. 7. Na podkladě shora stanovených kritérií Nejvyšší soud uzavírá (v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), že dovolání žalované nemá vady, které by bránily pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné subjektivně i objektivně (pro dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti uvedených v § 238 o. s. ř.), podle dovoláním napadeného rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí (exekuci), není vyloučeno, že dovolání bude vyhověno a případný odklad vykonatelnosti se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Zbývá posoudit, zda je splněno i kritérium hrozící závažné újmy. 8. K tomu, aby dovolací soud mohl závažnost újmy posoudit, musí dovolatel uvést potřebná tvrzení a označit či předložit k jejich prokázání důkazy, ledaže je závažnost hrozící újmy zřejmá přímo z obsahu spisu. Žalovaný však svůj návrh na odklad vykonatelnosti odůvodnil pouze povšechným konstatováním reprodukovaným shora. Žalovaný v žádosti o odklad vykonatelnosti nepopsal konkrétním způsobem své příjmové a majetkové poměry ani jiné skutečnosti, z nichž by bylo možno hrozbu závažné újmy v případě výkonu rozhodnutí dovodit. Nic nenasvědčuje tomu, že v případě vymožení předmětné částky a úspěšnosti dovolání by hrozilo riziko, že žalovaný by nebyl schopen domoci se na žalobci vrácení zaplacené částky. Skutečnosti odůvodňující odklad vykonatelnosti se nepodávají ani z obsahu spisu. Žalovaný v průběhu dovolacího řízení nežádal o osvobození od soudních poplatků, takže dopad případného výkonu rozhodnutí do jeho poměrů nelze žádným způsobem ověřit. Za této situace nelze dospět k závěru, že by žalovaný osvědčil, že by mu v současné době neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí reálně hrozila závažná újma. 9. Z těchto důvodů Nejvyšší soud (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícím proti rozhodnutí ve věci samé) návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu jako nedůvodný zamítl [§ 243 písm. a) o. s. ř.]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 4. 9. 2024 JUDr. Robert Waltr předseda senátu