KSPH 42 INS 22524/2013 81 ICm 1221/2024 29 ICdo 116/2024-61 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce P. J., zastoupeného JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou, se sídlem v Biskoupkách 33, PSČ 664 91, proti žalovanému BERGER – insolvenční správce a spol., se sídlem v Praze 10, Bělocerkevská 1037/38, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 28524713, jako insolvenčnímu správci žalobce, o vyloučení spoluvlastnického podílu z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 81 ICm 1221/2024, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 42 INS 22524/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2024, č. j. 81 ICm 1221/2024, 104 VSPH 333/2024-33 (KSPH 42 INS 22524/2013), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 11. dubna 2024, č. j. 81 ICm 1221/2024-5, odmítl žalobu, jíž se žalobce (P. J.) domáhal vůči žalovanému (BERGER – insolvenční správce a spol., jako insolvenčnímu správci žalobce) vyloučení spoluvlastnického podílu o velikosti ¼ k (v žalobě označeným) nemovitým věcem (dále jen „spoluvlastnický podíl“) z majetkové podstaty žalobce (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1/ Dne 14. srpna 2013 bylo u insolvenčního soudu zahájeno na návrh insolvenčního navrhovatele J-MONEY s. r. o. (dále jen „společnost J-M“) insolvenční řízení žalobce vedené pod sp. zn. KSPH 42 INS 22524/2013. 2/ Usnesením ze dne 8. prosince 2015, č. j. KSPH 42 INS 22524/2013-A-47, insolvenční soud zjistil úpadek žalobce a na jeho majetek prohlásil konkurs. 3/ Žalobce nabyl spoluvlastnický podíl v rámci dědického řízení po svém otci a tvrdí, že by neměl být zpeněžován, protože pohledávka zajištěných věřitelů společnosti J-M a společnosti J-REAL, s. r. o. zanikla. 3. Na tomto základě insolvenční soud ‒ vycházeje z § 159 odst. 1 písm. b/, § 160 odst. 1 a 4, § 205 odst. 2, § 225 a § 229 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27. června 2013, sen. zn. 29 NSČR 50/2011, uveřejněném pod číslem 97/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 97/2013“) ‒ předeslal, že návrh dlužníka na vynětí určitého majetku z majetkové podstaty nelze zaměňovat s vylučovací žalobou, k jejímuž podání dlužník není aktivně věcně legitimován. Žalobce se přitom (podle obsahu žaloby) domáhá vyloučení spoluvlastnického podílu a svou aktivní legitimaci implicitně dovozuje z tvrzeného neoprávněného postupu insolvenčního soudu, který dosud nerozhodl o návrhu žalobce (dlužníka) na ukončení účasti výše označených zajištěných věřitelů v insolvenčním řízení. K podání vylučovací žaloby tak žalobce není aktivně legitimován, neboť prohlášením konkursu na jeho majetek ztratil právo nakládat s majetkovou podstatou a vykonávat práva k majetku náležejícímu do majetkové podstaty. 4. Žalobce proto podle insolvenčního soudu není osobou oprávněnou domáhat se podle § 160 odst. 1 insolvenčního zákona vyloučení majetku ze své majetkové podstaty. Soud za této situace ani není oprávněn zkoumat jako předběžnou otázku tvrzené skutečnosti ohledně uspokojení zajištěných pohledávek. 5. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení insolvenčního soudu potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 6. Odvolací soud se ztotožnil se závěry insolvenčního soudu, podle nichž není žalobce věcně legitimován k podání vylučovací žaloby, což má za důsledek odmítnutí žaloby podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona. K tomu doplnil, že žalobce je zastoupen advokátkou, jež se podanou žalobou výslovně domáhá vyloučení spoluvlastnického podílu z majetkové podstaty žalobce. 7. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje argumentem, že napadené rozhodnutí se dílem odchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dílem spočívá na zodpovězení otázky, která dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena. Navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil v tom duchu, že vyloučí spoluvlastnický podíl žalobce ze soupisu majetkové podstaty žalobce. 8. Dovolatel především namítá, že insolvenční soud nebyl oprávněn odmítnout žalobu s poukazem na § 160 odst. 4 insolvenčního zákona; při otázce aktivní věcné legitimace měl řešit, zda není dán na straně žalobce jiný důvod, pro který by majetek neměl být zahrnut do soupisu majetkové podstaty, když tento soupis nepochybně zasahuje do majetkové sféry žalobce. 9. Dovolání žalobce, které mohlo být přípustné jen podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. 10. Učinil tak proto, že závěr, podle něhož není dlužník aktivně věcně legitimován k podání žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty, je v judikatuře Nejvyššího soudu ustálen (k tomu srov. např. insolvenčním soudem zmíněné R 97/2013, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2016, sen. zn. 29 NSČR 33/2016, uveřejněného pod číslem 39/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 30. listopadu 2021, sen. zn. 29 NSČR 28/2020, uveřejněného pod číslem 91/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ostatně stejný závěr plyne i z dovolatelem zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011, uveřejněného pod číslem 116/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. 11. O tom, že spor o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty je incidenčním sporem, včetně toho, že vylučovací žalobu podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne, rovněž nelze mít žádné pochybnosti (viz § 159 odst. 1 písm. b/ a § 160 odst. 4 insolvenčního zákona, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2020, sp. zn. 29 Cdo 2268/2018, uveřejněného pod číslem 28/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 49/2021). 12. K poukazu dovolatele na to, že mu svědčí „jiný důvod“, pro který neměl být majetek zahrnut do soupisu majetkové podstaty, Nejvyšší soud dodává, že tyto okolnosti (předpoklady úspěšnosti vylučovací žaloby) zkoumá insolvenční soud jen v případě, že není důvod vylučovací žalobu odmítnout podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona. 13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. 12. 2024 Mgr. Milan Polášek předseda senátu