KSPA 59 INS 11383/2010 59 ICm 2113/2015 29 ICdo 146/2023-235 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně J. K., zastoupené Mgr. Michalem Gottwaldem, advokátem, se sídlem v Krásné Lípě, Masarykova 38/18, PSČ 407 46, proti žalované Mgr. Ing. Petře Hýskové, se sídlem v Praze 2, Tyršova 1835/13, PSČ 120 00, jako insolvenční správkyni dlužníka Š. K., zastoupené Mgr. Jiřím Kuklíkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Tyršova 1835/13, PSČ 120 00, o vyloučení výtěžku zpeněžení z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 59 ICm 2113/2015, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Š. K., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 59 INS 11383/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. dubna 2023, č. j. 59 ICm 2113/2015, 101 VSPH 560/2019-199 (KSPA 59 INS 11383/2010), takto: I. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. dubna 2023, č. j. 59 ICm 2113/2015, 101 VSPH 560/2019-199 (KSPA 59 INS 11383/2010), se zamítá. II. Právní moc rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. dubna 2023, č. j. 59 ICm 2113/2015, 101 VSPH 560/2019-199 (KSPA 59 INS 11383/2010), v dovoláním dotčeném rozsahu, tj. v části prvního výroku, kterou bylo rozhodnuto o povinnosti žalované vydat žalobkyni výtěžek zpeněžení spoluvlastnického podílu na nemovitostech zapsaných na LV č. XY pro obec a katastrální území XY ve výši 5 075 500 Kč a ve výši 1 005 500 Kč, a dále ve výrocích o nákladech řízení, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 24. dubna 2019, č. j. 59 ICm 2113/2015-93, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, jíž se žalobkyně (J. K.) domáhala vůči žalované (Mgr. Ing. Petře Hýskové, jako insolvenční správkyni dlužníka Š. K.) vyloučení v rozsudku blíže specifikovaných spoluvlastnických podílů na nemovitostech v katastrálním území XY zapsaných na listech vlastnictví č. XY a č. XY (dále též jen „nemovitosti“) z majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). 2. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu v bodě I. výroku tak, že se zamítá žaloba, jíž se žalobkyně proti žalované domáhala vydání výtěžku zpeněžení spoluvlastnického podílu na nemovitostech zapsaných na LV č. XY pro obec a katastrální území XY ve výši 1 119 642,86 Kč, jinak tento rozsudek změnil tak, že je žalovaná povinna vydat žalobkyni výtěžek zpeněžení spoluvlastnického podílu na nemovitostech zapsaných na LV č. XY pro obec a katastrální území XY ve výši 5 075 500 Kč a ve výši 1 005 500 Kč (první výrok). Zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok). 3. Šlo přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu poté, co Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. června 2022, č. j. 29 ICdo 97/2020-159, zrušil rozsudek ze dne 14. listopadu 2019, č. j. 59 ICm 2113/2015, 101 VSPH 560/2019-122, kterým odvolací soud k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě I. výroku (první výrok), v bodě II. výroku jej změnil tak, že náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám žalované; jinak tento bod výroku potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok), a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu (dle obsahu dovolání proti části jeho prvního výroku, kterou byla žalované uložena povinnost vydat žalobkyni výtěžek zpeněžení spoluvlastnického podílu na nemovitostech zapsaných na LV č. XY) podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil zpět odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že předčasným vyplacením prostředků by majetková podstata byla vystavena nepřiměřenému riziku, že tyto prostředky již později do ní nebudou navráceny zpět. Žalobkyně je totiž nemajetná, a lze tak předpokládat, že vymahatelnost povinnosti vrátit předmětné prostředky do majetkové podstaty by byla prakticky nulová. Dovolatelka k tomu přitom dodala, že chrání zejména společný zájem věřitelů. 5. Pro dovolací řízení (a tedy i pro rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí Nejvyšším soudem) je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 6. Podle § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a/ vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b/ právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. 7. Nejvyšší soud rozebral předpoklady, za nichž lze vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti nebo právní moci rozhodnutí již v usnesení ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 144/2018“), jakož i v usnesení ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016 (z nějž usnesení sp. zn. 27 Cdo 5003/2017 výslovně vychází). 8. Jedním z těchto předpokladů je i to, že podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí odvolacího soudu lze (případně též ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci. Odtud plyne, že návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku je zjevně bezdůvodný, jelikož předmětný rozsudek má povahu rozsudku o určení, jenž se nevykonává (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2020, sen. zn. 29 ICdo 156/2019). Nejvyšší soud proto návrh dovolatelky na odklad vykonatelnosti bez dalšího zamítl. 9. Vzhledem k tomu, že postup podle ustanovení § 243 o. s. ř. není podmíněn návrhem dovolatele, Nejvyšší soud se dále zabýval také tím, zda v poměrech dané věci případně nejsou splněny podmínky pro odklad právní moci napadeného rozhodnutí (§ 243 písm. b/ o. s. ř.). 10. V R 144/2018 přitom Nejvyšší soud vysvětlil, že materiální právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí (či jeho výroku) je možné odložit jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí (výroku) do poměrů účastníka řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti. Předpoklady pro odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí pak má Nejvyšší soud v dané věci (poměřováno důvody uváděnými dovolatelkou, aktuálním stavem insolvenčního řízení a kritérii obsaženými v označených usneseních Nejvyššího soudu) za splněné. 11. Nejvyšší soud proto (i bez návrhu) odložil v dotčeném rozsahu právní moc dovoláním napadaného rozhodnutí až do právní moci rozhodnutí o podaném dovolání. Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 7. 11. 2024 Mgr. Milan Polášek předseda senátu