KSPA 53 INS 8761/2017 53 ICm 2872/2021 29 ICdo 176/2023-89 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce České republiky – Celního úřadu pro Pardubický kraj, se sídlem v Pardubicích, Palackého 2659, PSČ 530 02, proti žalované Ing. Janě Vodrážkové, se sídlem v Chrudimi, Novoměstská 960, PSČ 537 01, jako insolvenční správkyni dlužníka P. P., zastoupené Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 53 ICm 2872/2021, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka P. P., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 53 INS 8761/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2022, č. j. 53 ICm 2872/2021, 105 VSPH 152/2022-43 (KSPA 53 INS 8761/2017), ve znění usnesení ze dne 10. října 2022, č. j. 53 ICm 2872/2021, 105 VSPH 152/2022-49 (KSPA 53 INS 8761/2017), o návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, takto: Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2022, č. j. 53 ICm 2872/2021, 105 VSPH 152/2022-43 (KSPA 53 INS 8761/2017), ve znění usnesení ze dne 10. října 2022, č. j. 53 ICm 2872/2021, 105 VSPH 152/2022-49 (KSPA 53 INS 8761/2017), se zamítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 17. ledna 2022, č. j. 53 ICm 2872/2021-27, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) určil, že pohledávka uplatněná žalobcem v insolvenčním řízení dlužníka, představující odvod za trvalé odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu ve výši 40.560 Kč stanovený rozhodnutím Městského úřadu Hlinsko ze dne 27. září 2017, č. j. Hl 68817/2017/OŽP, ve znění rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 6. prosince 2017, č. j. KrÚ 79586/2017/OŽPZ/DR, je pohledávkou za majetkovou podstatou (bod I. výroku); dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 2. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozhodnutím změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobu zamítl (první výrok) a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 31.472 Kč (druhý výrok). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se rozhodnutí insolvenčního soudu potvrzuje. Podáním ze dne 26. března 2024 dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí. Návrh odůvodnil zejména tím, že tak činí z obavy před dalším průběhem insolvenčního řízení. Dovolatel je totiž „uvržen do nejistoty spočívající v nekonkrétnosti způsobu, jak by vůbec dosáhl uspokojení své pohledávky uplatněné v insolvenčním řízení na podkladě nedoplněné konečné zprávy“. Dovolateli vlivem těchto událostí a skutečnosti, že se insolvenční řízení chýlí ke konci, ačkoliv v něm nebylo s konečnou platností vyřešeno jeho právní postavení (jako věřitele), ani určeno pořadí jeho pohledávky, reálně hrozí neprodleným výkonem napadeného rozsudku (v kombinaci s nedávným usnesením odvolacího soudu o „nepovinnosti“ žalované doplnit konečnou zprávu) závažná újma spočívající v nemožnosti i eventuálního uspokojení pohledávky, v nepřípustném upřednostnění ostatních věřitelů na úkor žalobce a v bezprecedentním upření jeho práva a povinnosti plnit svou veřejnoprávní roli spočívající mimo jiné v zabezpečení úhrady daně (předmětného peněžitého plnění za trvalý odvod zemědělské půdy), jakožto jednoho z hlavních úkolu správy daní podle § 1 odst. 2 zákon č. 280/2009 Sb., daňového řádu. 4. Podle § 243 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále též jen „o. s. ř.“) před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma. 5. Návrh dovolatele na odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku není důvodný již proto, že spor o určení pořadí pohledávky v insolvenčním řízení je sporem určovacím, podle kterého nelze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci ani v případě plného úspěchu přihlášeného věřitele s takovým určením. K tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2017, sen. zn. 29 ICdo 99/2016. 6. Budiž doplněno, že Nejvyšší soud se zabýval i tím, zda v poměrech dané věci nejsou naplněny podmínky pro odklad právní moci napadeného rozhodnutí ve smyslu § 243 písm. b/ o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. 7. Nejvyšší soud však důvod pro odložení právní moci neshledal, když na základě skutečností tvrzených dovolatelem (s přihlédnutím k výši pohledávky, jíž se spor týká) nelze dospět k závěru, že dovolatel by byl (neodložením právní moci napadeného rozhodnutí) závažně ohrožen na svých právech ve smyslu § 243 písm. b/ o. s. ř. K tomu srov. mutatis mutandis též závěry, jež Nejvyšší soud formuloval v usnesení ze dne 9. května 2018, sp. zn. 30 Cdo 1302/2018, a ze dne 23. srpna 2022, sp. zn. 30 Cdo 2224/2022. 8. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 4. 2024 JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu