KSPH 81 INS 20970/2021 29 NSČR 5/2023-B-55 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice M. D., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 81 INS 20970/2021, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání věřitele č. 7 Allow celebrate a. s., se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27820718, zastoupeného JUDr. Radkem Závodným, advokátem, se sídlem v Olomouci, Litovelská 1340/2c, PSČ 779 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2022, č. j. KSPH 81 INS 20970/2021, 1 VSPH 1075/2022-B-36, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2022, č. j. KSPH 81 INS 20970/2021, 1 VSPH 1075/2022-B-36, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 9. června 2022, č. j. KSPH 81 INS 20970/2021-B-28 (mimo jiné) udělil souhlas, aby insolvenční správce dlužnice M. D. (Ing. Miloslav Půček) vydal zajištěnému věřiteli č. 7 (Allow celebrate a. s.) výtěžek zpeněžení ve výši 1 864 991,45 Kč, a to za „zpeněžení nerozděleného výtěžku exekuce“ vedené soudním exekutorem Mgr. Svatoplukem Šůstkem pod sp. zn. 185 EX 223/21 (bod I. výroku). 2. Insolvenční soud – cituje ustanovení § 2 písm. g/, § 5 písm. c/, § 109 odst. 1 písm. c/, § 166, § 188, § 298, § 201 odst. 1 písm. a/ a § 410 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ustanovení § 46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, a ustanovení § 337h zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – udělil souhlas s tím, aby insolvenční správce vydal zajištěnému věřiteli č. 7 výtěžek zpeněžení, přičemž námitky věřitele č. 6 (J. V.) shledal nedůvodné. 3. Podle insolvenčního soudu trvalo zajištění pohledávky P7 věřitele č. 7 zástavním právem i v okamžiku rozhodování o vydání výtěžku zpeněžení; kdyby nebylo vedeno insolvenční řízení na majetek dlužnice, věřitel č. 7 by v rámci odkazovaného (v pořadí druhého) exekučního řízení byl uspokojen ze vzniklé hyperochy. Uzavřel, že postavení věřitele v exekuci a v insolvenčním řízení nemůže být odlišné a nemůže se zhoršit jen proto, že další nařízená exekuce nemohla být dokončena v důsledku zahájeného insolvenčního řízení. Navíc pohledávka věřitele č. 7 byla zjištěna v plném rozsahu a nikdo (včetně věřitele č. 6) nepodal námitky proti (pravomocně schválené) zprávě o přezkumu. 4. K odvolání věřitele č. 6 Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. října 2022, č. j. KSPH 81 INS 20970/2021, 1 VSPH 1075/2022-B-36, změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že neudělil insolvenčnímu správci souhlas, aby vydal věřiteli č. 7 výtěžek zpeněžení nerozděleného výtěžku exekuce vedené pod sp. zn. 185 EX 223/21. 5. Odvolací soud – cituje ustanovení § 293 odst. 1, § 298 a § 398 odst. 4 insolvenčního zákona a § 337h odst. 1 o. s. ř. – konstatoval, že zpeněžením nemovitostí v exekuční dražbě (konané před insolvenčním řízením) došlo k zániku vlastnického práva dlužnice. Zástavní právo, svědčící věřiteli č. 7 a váznoucí na nemovitosti, zaniklo dnem právní mocí rozvrhového usnesení vydaného v exekučním řízení. Následné nařízení (v pořadí druhé) exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky dlužnice [pohledávky z titulu přeplatku (hyperochy) z prvního exekučního řízení] nemohlo založit (nové) zajištění pohledávky věřitele č. 7 zástavním právem. Nemovitost již není součástí majetkové podstaty dlužnice, v insolvenčním řízení nebyla zpeněžena, a tudíž zde není žádný výtěžek zpeněžení předmětu zajištění, který by měl být vydán věřiteli č. 7. 6. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 7 dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, nebo při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolací soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, nebo aby je změnil tak, že potvrdí rozhodnutí insolvenčního soudu. Jednotlivé otázky formuluje dovolatel následovně: [1] Je insolvenční soud oprávněn opětovně (po právní moci usnesení o schválení zprávy o přezkumu) přezkoumat přihlášku pohledávky (včetně zjištěného pořadí) co do jejího obsahu a odchýlit se od výsledku přezkumu (z důvodu, který nastal před přezkumem)? [2] K jakému okamžiku zaniká zajištěnému věřiteli přednostní právo na uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy v případě, kdy svůj nárok nesprávně vyčíslí v průběhu exekučního řízení? 7. Dovolatel argumentuje, že jeho pohledávka včetně zajištění nebyla popřena a je tak v celém rozsahu zjištěna (včetně pořadí), což plyne ze schválené zprávy o přezkumu. Podle ustálené rozhodovací praxe není přípustné, aby námitkami podle ustanovení § 298 insolvenčního zákona bylo možné vznášet argumentaci proti zajištění pohledávky; ta měla být uplatněna již při přezkumu pohledávky. Odvolací soud měl podle dovolatele zkoumat pouze to, zda nedošlo ke zpětvzetí přednostního práva na uspokojení, případně k zániku pohledávky věřitele po jejím přezkumu. 8. Odvolací soud však výše zmíněné podle dovolatele porušil, neboť opětovně posuzoval oprávněnost přihlášky pohledávky (respektive znovu posuzoval její pořadí); tím došlo k faktickému prolomení § 201 insolvenčního zákona a k opětovnému přezkumu pohledávky dovolatele. 9. Dovolatel je zároveň přesvědčen, že ho práva na přednostní uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy nezbavuje ani skutečnost, že v prvním exekučním řízení (v jehož rámci byla zástava zpeněžena) nesprávně vyčíslil výši svých pohledávek za povinnou (dlužnicí). Namítá, že tvoří-li rozdělovanou majetkovou podstatu výtěžek z prodeje zástavy, má stále postavení zajištěného věřitele, byť předmět zajištění již není ve vlastnictví povinné (dlužnice) a do majetkové podstaty náleží výtěžek zpeněžení zástavy, s nímž bude pro účely uspokojení věřitelů nakládáno, jako by ke zpeněžení zajištění došlo v insolvenčním řízení. 10. K doplnění dovolání ze dne 19. července 2023 Nejvyšší soud nepřihlížel, jelikož bylo učiněno po uplynutí dovolací lhůty (§ 241b odst. 3, § 242 odst. 4 o. s. ř.). 11. Věřitel č. 6 ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, maje napadené rozhodnutí za správné. 12. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 13. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu. 14. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. 15. Pro právní posouzení věci Nejvyšším soudem jsou rozhodující následující skutečnosti, z nichž vyšly oba soudy a které jsou rovněž promítnuty v obsahu insolvenčního rejstříku: [1] Dlužnice uzavřela s právní předchůdkyní věřitele č. 7 (J. H.) [dále jen „původní věřitelka“] dne 10. ledna 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla dlužnici zapůjčena částka 1 750 000 Kč; tu se zavázala vrátit nejpozději do 30. června 2017. Pro případ prodlení s vrácením se dlužnice zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každý den prodlení. [2] Původní věřitelka a dlužnice uzavřely následujícího dne (11. ledna 2017) formou notářského zápisu dohodu o souhlasu s vykonatelností. Téhož dne uzavřely zástavní smlouvu za účelem zajištění vrácení zápůjčky (včetně smluvní pokuty); zástavou byly (v rozhodnutích obou soudů specifikované) nemovité věci ve vlastnictví dlužnice (dále jen „nemovitosti“). [3] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. listopadu 2018 původní věřitelka postoupila pohledávku věřiteli č. 7. [4] Exekučním návrhem ze dne 27. listopadu 2019 se věřitel č. 7 domáhal vymožení pohledávky za dlužnicí ve výši 136 000 Kč (jistina) a 1 160 000 Kč (smluvní pokuta). [5] Soudní exekutor Mgr. Svatopluk Šůstek usnesením ze dne 27. prosince 2019, č. j. 185 EX 1315/19-13, rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitostí. O rozvrhu výtěžku dražby rozhodl soudní exekutor usnesením ze dne 23. dubna 2021, č. j. 185 EX 1315/19-137, tak, že z rozdělované podstaty ve výši 3 760 000 Kč byly uspokojeny pohledávky věřitele č. 7 v celkové výši 1 304 639,40 Kč (včetně nákladů exekučního řízení) a náhrada nákladů exekutora ve výši 248 387,77 Kč. Vzniklá hyperocha ve výši 2 206 972,83 Kč měla být vyplacena dlužnici. [6] Věřitel č. 7 podal u téhož soudního exekutora další exekuční návrh dne 11. března 2021 (tedy ještě před vydáním rozvrhového usnesení sp. zn. 185 EX 1315/19); novým návrhem se domáhal nařízení exekuce pro vymožení pohledávky ve výši 1 614 000 Kč (jistina) a 2 375 000 Kč (smluvní pokuta) [snížené o částky 136 000 Kč a 1 160 000 Kč vymáhané v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 185 EX 1315/19]. Nový exekuční návrh věřitel č. 7 odůvodnil tím, že první exekuční návrh (ze dne 27. listopadu 2019) zohledňoval částečnou úhradu dluhu dlužnice třetí osobou (L. V.), nicméně tato platba ve výši 3 994 000 Kč byla učiněna omylem; proto ji nelze započíst na úhradu dluhu. [7] Nové (druhé) exekuční řízení vedl soudní exekutor pod sp. zn. 185 EX 223/21. Exekučním příkazem ze dne 26. dubna 2021, č. j. 185 EX 223/21-23, rozhodl o provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, a to přeplatku (hyperochy) vzniklého v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 185 EX 1315/19. [8] Insolvenční soud vyhláškou ze dne 18. listopadu 2021, č. j. KSPH 81 INS 20970/2021-A-2, zveřejněnou v insolvenčním rejstříku téhož dne, oznámil zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužnice. [9] Usnesením ze dne 26. listopadu 2021, č. j. KSPH 81 INS 20970/2021-A-7, jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice (bod II. výroku) a povolil jí oddlužení (bod IV. výroku). [10] Přihláškou pohledávky P7 přihlásil věřitel č. 7 do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice dvě dílčí zajištěné pohledávky v celkové výši 4 378 168,65 Kč. Jako důvod vzniku zajištění uvedl „přeplatek (hyperochu), který vznikl v exekučním řízení pod sp. zn. 185 EX 1315/19 ve výši 2 206 972,83 Kč“. Obě dílčí pohledávky byly sníženy o částku vymoženou v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 185 EX 1315/19. [11] Usnesením ze dne 16. března 2022, č. j. KSPH 81 INS 20970/2021-B-9, jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) schválil zprávu o přezkumu ze dne 24. února 2022 (bod II. výroku) a schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (bod III. výroku). 16. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 17. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodující následující ustanovení insolvenčního zákona, exekučního řádu a občanského soudního řádu: § 166 (insolvenčního zákona) Zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají. To platí i tehdy, jde-li o zajištěné věřitele, kteří mohou pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, a jde-li o zajištěné věřitele podmíněných pohledávek nebo pohledávek budoucích, k jejichž zajištění byla zastavena věc, právo, pohledávka nebo jiná majetková hodnota nebo zřízeno jiné zajištění uvedené v § 2 písm. g/. § 186 (insolvenčního zákona) (1) Jestliže pohledávka přihlášeného věřitele byla v průběhu insolvenčního řízení uspokojena nebo zanikla jiným způsobem a přihlášený věřitel nevzal přihlášku bez zbytečného odkladu zpět, insolvenční soud jeho účast v insolvenčním řízení ukončí rozhodnutím, které musí být odůvodněno co do důvodu zániku pohledávky, a proti kterému nejsou opravné prostředky přípustné. (2) Přihlášený věřitel, který tvrdí, že jeho pohledávka nebyla v průběhu insolvenčního řízení uspokojena ani nezanikla jiným způsobem, se může žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat určení, že jeho pohledávka nadále trvá. Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy přihlášenému věřiteli bylo doručeno rozhodnutí podle odstavce 1. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Nebyla-li žaloba včas podána, platí, že pohledávka přihlášeného věřitele zanikla způsobem uvedeným v rozhodnutí podle odstavce 1. Totéž platí, jestliže insolvenční soud žalobu zamítne, odmítne ji nebo řízení o ní zastaví. Právní mocí rozhodnutí, kterým insolvenční soud žalobě vyhoví, se účast přihlášeného věřitele v insolvenčním řízení obnovuje. Žaloba se projednává jako incidenční spor. § 298 (insolvenčního zákona) (1) Zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna. (…) § 46 (exekučního řádu) (…) (7) Je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést, exekutor nečiní žádné úkony, jimiž se provádí exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci nebo v rámci likvidace pozůstalosti do likvidační podstaty exekutor vydá vymožené plnění bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání vymoženého plnění insolvenčnímu správci nebo do likvidační podstaty; toto usnesení exekutor vydá bez zbytečného odkladu po rozhodnutí o úpadku nebo po nabytí právní moci rozhodnutí o nařízení likvidace pozůstalosti. (…) § 337h (o. s. ř.) (1) Dnem právní moci rozvrhového usnesení zanikají zástavní práva váznoucí na nemovité věci; ustanovení § 336l odst. 4 tím není dotčeno. (…) 18. Ustanovení insolvenčního zákona, exekučního řádu a občanského soudního řádu platila v citované podobě v době zahájení insolvenčního řízení a do vydání napadeného rozhodnutí změn nedoznala. 19. V takto ustaveném skutkovém a právním rámci Nejvyšší soud činí následující závěry odpovídající jeho ustálené judikatuře: 20. V těch případech, kdy pohledávka byla zjištěna podle § 201 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona, jelikož ji při přezkumném jednání nepopřel insolvenční správce ani žádný z přihlášených věřitelů, nelze ohledně skutečností, rozhodnutí nebo důkazů, které osoba nadaná popěrným právem nemohla bez své viny použít při přezkoumání zajištěné pohledávky, uplatnit na insolvenční řízení (nebo jen na některou z jeho fází) institut obnovy řízení (srov. § 96 odst. 1 insolvenčního zákona). Možnost reagovat po zjištění zajištěné pohledávky na nové skutečnosti, s nimiž je spojen zánik přihlášené pohledávky (např. započtením), nebo s nimiž je spojena ztráta věcné legitimace přihlášeného věřitele k dalšímu uplatňování (vymáhání) přihlášené pohledávky (např. nastala-li skutečnost, na základě níž se věřitelem této pohledávky stala jiná osoba, která se ale nestala namísto původního věřitele účastníkem insolvenčního řízení), upravuje ustanovení § 186 insolvenčního zákona; srov. shodně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2021, sen. zn. 29 NSČR 91/2019, uveřejněného v časopise Vybraná judikatura, číslo 10, ročníku 2022, pod číslem 85 (podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 25. ledna 2022, sp. zn. I. ÚS 3453/21), důvody (odstavec 24.) rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2022, sen. zn. 29 ICdo 7/2020, uveřejněného pod číslem 9/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2023, sen. zn. 29 NSČR 134/2022, uveřejněné pod číslem 23/2024 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 23/2024“). 21. Závěr, že prostřednictvím ustanovení § 186 insolvenčního zákona upravuje insolvenční zákon mechanismus, jehož prostřednictvím lze ukončit účast dlužníkova věřitele v insolvenčním řízení v případě, že po svém zjištění pohledávka přihlášeného věřitele „byla uspokojena“ (např. tím, že ji v průběhu insolvenčního řízení vedeného na majetek ručitele uhradil osobní dlužník), nebo „zanikla jiným způsobem“, formuloval Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 63/2011, uveřejněném pod číslem 34/2014 Sb. rozh. obč.; k obraně dotčeného přihlášeného věřitele proti takovému postupu srov. ustanovení § 186 odst. 2 insolvenčního zákona a R 23/2024. 22. Možnost insolvenčního soudu ukončit postupem podle § 186 odst. 1 insolvenčního zákona účast přihlášeného věřitele v insolvenčním řízení na základě zjištění, že pohledávka přihlášeného věřitele byla v průběhu insolvenčního řízení „uspokojena“, nebo „zanikla jiným způsobem“, není vyloučena ani v případě, že jde o pohledávku zajištěného věřitele, na kterou mělo být podle (již) pravomocného usnesení insolvenčního soudu o vydání výtěžku zpeněžení zajištění takovému věřiteli plněno z majetkové podstaty dlužníka a která po vydání takového usnesení (respektive po jeho právní moci) byla „uspokojena“ z jiného zdroje (např. plněním ručitele nebo dlužníkova spoludlužníka) nebo „zanikla jiným způsobem“ [např. započtením nebo tak, že (nově) nastala skutečnost, na základě níž se věřitelem této pohledávky stala jiná osoba, která se ale nestala namísto původního zajištěného věřitele účastníkem insolvenčního řízení)]. 23. Nejvyšší soud v R 23/2024 rovněž vyslovil, že obecně též platí, že i tam, kde věřiteli již bylo právo přiznáno pravomocným soudním rozhodnutím, lze „výjimečně“ (a toto slovo je zapotřebí zdůraznit) odepřít věřiteli jeho zákonem předvídané vymožení (výkon), jsou-li dány takové okolnosti, pro které by takový výkon mohl založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), a došlo by jím k popření základních principů právního státu a ke „zcela zjevné“ (a toto slovní spojení je opět zapotřebí zdůraznit) nespravedlnosti. Srov. v poměrech výkonu rozhodnutí nebo exekuce ve vazbě na úpravu obsaženou v § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. např. důvody nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 8. srpna 2017, sp. zn. Pl. ÚS 9/15, uveřejněného pod číslem 138/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. 24. Pro poměry insolvenčního řízení lze tedy uzavřít, že i tam, kde pohledávka věřitele byla v insolvenčním řízení zjištěna podle § 201 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona (jelikož ji při přezkumném jednání nepopřel insolvenční správce ani žádný z přihlášených věřitelů), jakož i tam, kde (zajištěnému) věřiteli insolvenční soud následně (již) odsouhlasil plnění na takto zjištěnou pohledávku pravomocným usnesením vydaným podle § 298 insolvenčního zákona, nelze vyloučit, že věřiteli bude výjimečně odepřeno plnění na jeho pohledávku, jestliže v insolvenčním řízení po zjištění pohledávky a po odsouhlasení plnění na takto zjištěnou pohledávku pravomocným usnesením vydaným podle § 298 insolvenčního zákona nově nastaly nebo nově vyšly najevo takové skutečnosti, pro které by plnění na pohledávku mohlo založit kolizi se základními zásadami insolvenčního řízení (§ 5 insolvenčního zákona), potažmo s dalšími procesními zásadami (srov. i § 2 o. s. ř.), a došlo by jím k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti. K tomu srov. opět R 23/2024. 25. Tyto závěry se v řešené věci projevují tak, že pohledávka věřitele č. 7 byla řádně zjištěna (jako zajištěná) podle § 201 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona, jelikož ji insolvenční správce, dlužnice, ani žádný z přihlášených věřitelů nepopřel. V posuzované věci nedošlo k (následnému) zániku pohledávky (nebo jejího uplatněného zajištění) a současně nejde o žádný z případů uvedených v R 23/2024 (viz výše). Nejvyšší soud tedy nemá pochyb o tom, že věřitel č. 7 má být [v souladu se základními zásadami insolvenčního řízení (§ 5 insolvenčního zákona)] uspokojen z nerozděleného výtěžku v přednostním pořadí v souladu s tím, jak byla jeho pohledávka zjištěna (coby zajištěná). Důvodem k odepření plnění totiž nemůže být pasivita procesních subjektů při přezkumu pohledávky věřitele č. 7; tuto pasivitu (vedoucí ke zjištění pohledávky včetně jejího pořadí) nemůže (nesmí) nahrazovat insolvenční soud opětovným zkoumáním důvodnosti pohledávky a jejího zajištění v rámci rozhodování o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. 26. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí neobstálo již v řešení této právní otázky, Nejvyšší soud se – při absenci vad, ke kterým u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) – nezabýval (pro nadbytečnost) dalšími dovolacími námitkami. 27. Na základě shora uvedeného Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.). 28. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že bez ohledu na to, do jaké míry bude pohledávka dovolatele uspokojena z nerozděleného výtěžku exekuce (pohledávky dlužnice na vydání hyperochy), v případě, že má jiná osoba (věřitel) za to, že má tzv. silnější právo ke vzniklé hyperoše, může své tvrzené právo uplatnit žalobou z lepšího práva podanou mimo insolvenční řízení. 29. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§ 243g odst. 1 věta první za středníkem a § 226 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 4. 2024 Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu