3 Tdo 230/2024-I.-636 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2024 v řízení o dovolání, které podal obviněný V. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2023, sp. zn. 9 To 235/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 2 T 3/2023, takto: I. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný V. K. z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř. bere do vazby. II. Podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. ř. a contrario se nabídka I. B. na převzetí záruky za chování obviněného V. K. nepřijímá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 14. 7. 2023, sp. zn. 2 T 3/2023, byl obviněný V. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“). Za to byl odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), mu bylo dále uloženo zaplatit poškozené O. O. na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 100 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. pak byla tato poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti rozsudku nalézacího soudu podal odvolání obviněný a proti výroku o náhradě nemajetkové újmy i poškozená. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 8. 2023, sp. zn. 9 To 235/2023, tak, že podle § 256 tr. ř. obě odvolání zamítl. 3. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2023, sp. zn. 9 To 235/2023, podal obviněný V. K. dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 3 Tdo 230/2024, tak, že podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. částečně zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2023, sp. zn. 9 To 235/2023, a to ve výroku, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, a dále zrušil všechna rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 4. Vzhledem k tomu, že se obviněný V. K. v současné době nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl v této trestní věci uložen, bylo nutné podle § 265l odst. 4 tr. ř. rozhodnout o vazbě obviněného. Podle citovaného ustanovení totiž platí, že vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. 5. Podle § 68 odst. 1 tr. ř. lze vzít do vazby toliko osobu, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání. Rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno též skutkovými okolnostmi. Podle § 68 odst. 2 tr. ř. nelze vzít do vazby obviněného, který je stíhán pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje 2 léta, nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje 3 léta. 6. Podle § 67 písm. a) tr. ř. smí být obviněný vzat do vazby tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest. 7. Předně je nutno konstatovat, že v této trestní věci již bylo jednou pravomocně rozhodnuto o vině obviněného zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přičemž důvodem zrušení pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšším soudem je toliko skutečnost, že se soud druhého stupně nevypořádal s důkazními návrhy uplatněnými obviněným v odvolacím řízení, čímž došlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě. Věc tedy byla soudu druhého stupně vrácena toliko za účelem rozhodnutí o těchto důkazních návrzích, nikoliv z důvodu, že by panovaly závažné pochybnosti o vině obviněného žalovaným skutkem. Dosud zjištěné skutečnosti tedy přinejmenším nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný. V tomto směru může Nejvyšší soud odkázat co do skutkových a právních závěrů jednak na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, jednak na odůvodnění odvolacího soudu. 8. Dále může Nejvyšší soud konstatovat, že v trestní věci obviněného existuje důvod vazby podle § 67 písm. a) tr. ř. Existence tohoto vazebního důvodu je i v této fázi trestního stíhání odůvodněna tím, že obviněný je v této trestní věci stíhán pro zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za který je ohrožen trestem odnětí svobody v trestní sazbě dvě léta až deset let, a již jednou mu byl pravomocně uložen poměrně citelný trest odnětí svobody ve výměře 42 měsíců. Dále je pak skutečností, že obviněný je cizí státní příslušník, který v České republice před vzetím do vazby přebýval na ubytovně pro zahraniční pracovníky, přičemž na Ukrajině, odkud pochází, má manželku a dvě děti. Nelze proto přeceňovat prohlášení obviněného, že na Ukrajinu se již nechce vrátit. Obava z toho, že obviněný z České republiky, kde ho nic nedrží, uprchne a vrátí se do regionu, kde má veškeré rodinné zázemí (a kde válečný konflikt neprobíhá), je zcela reálná. Skutečnost, že obviněný nemá v České republice stálé bydliště, dokresluje i prohlášení I. B., že obviněného u sebe (v XY) ubytuje, ačkoliv obviněný prohlašuje, že se vrátí na ubytovnu do XY. Podle názoru Nejvyššího soudu souhrn těchto zjištění odůvodňuje existenci vazebního důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř., neboť lze nepochybně dovodit jistou obavu, že by obviněný v obavě před svým trestním stíháním nebo zejména trestem mohl uprchnout. 9. Je skutečností, že u obviněného shledávaný vazební důvod lze nahradit zárukami předpokládanými trestním řádem v ustanoveních § 73 a 73a tr. ř., resp. jej lze nahradit uložením některého z předběžných opatření uvedených v § 88c tr. ř. 10. Nejvyšší soud pečlivě tyto záruky, a to jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, zvažoval, zejména pak nabídku jeho švagra I. B. na převzetí záruky za chování obviněného. Nejvyšší soud je však toho názoru, že ani tato opatření nemohou, a to ani v současné době ve stávající fázi trestního stíhání, rozptýlit obavy z toho, že by obviněný mohl uprchnout, aby se vyhýbal trestnímu stíhání či hrozícímu trestu ve smyslu § 67 písm. a) tr. ř. Nabídku I. B. na převzetí záruky za chování obviněného nebylo možno převzít již z toho důvodu, že I. B. žije v XY, která je poměrně vzdálena od XY, kam se podle svého vyjádření obviněný hodlá vrátit na ubytovnu. Možnosti I. B. působit na obviněného jsou proto značně limitovány. Nejvyšší soud nicméně konstatuje, že odvolací soud se při dalším přezkoumávání trvání důvodů vazby bude muset případnými opatřeními nahrazujícími vazbu pečlivě zabývat, a to již z důvodu poměrně dlouhého trvání vazby před prvním pravomocným odsouzením. 11. Ze všech těchto důvodů proto Nejvyšší soud po zrušení výroku, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, z usnesení soudu druhého stupně a v souladu s § 265l odst. 4 tr. ř. rozhodl tak, že se obviněný, u kterého je dán vazební důvod podle § 67 písm. a) tr. ř., bere do vazby, když nebyla přijata nabídka I. B. na převzetí záruky za chování obviněného V. K. [§ 73 odst. 1 písm. a) tr. ř.]. 12. Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že uvalení vazby na obviněného není v rozporu s ustanovením § 72a odst. 1 písm. c) tr. ř., podle kterého celková doba trvání vazby v trestním řízení nesmí přesáhnout tři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin. Obviněný je přitom pro takový zvlášť závažný zločin v této trestní věci stíhán. Podle § 72a odst. 2 věta první tr. ř. připadá z doby uvedené v odst. 1 jedna třetina na přípravné řízení a dvě třetiny řízení před soudem. Ze spisového materiálu pak vyplývá, že obviněný se ve vazbě nacházel již v době, kdy na něj byla dne 5. 1. 2023 podána obžaloba a ve vazbě setrvával až do nařízení výkonu trestu poté, co bylo dne 28. 8. 2023 jeho odvolání zamítnuto. Z uvedeného vyplývá, že zákonná dvouletá doba možného trvání vazby v případě obviněného překročena nebyla. 13. Závěrem Nejvyšší soud uvádí, že o vazbě obviněného bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání (ve kterém bylo současně rozhodnuto o jeho dovolání), a to na základě předchozího písemného vyjádření obviněného k rozhodování o vazbě. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. 3. 2024 JUDr. Aleš Kolář předseda senátu