3 Tdo 278/2024-I.-1030 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2024 v řízení o dovolání obviněného T. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha Ruzyně, a o dovolání nejvyššího státního zástupce, podaném v neprospěch obviněného T. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 2 To 29/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 10/2022 takto: Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný T. K. nebere do vazby. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 56 T 10/2022, byl obviněný T. K. uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), spáchaným skutkem pod bodem I. skutkové věty, jednak zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným skutkem pod bodem II. skutkové věty. 2. Za uvedené trestné činy byl jmenovaný obviněný odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to v rozsudku blíže specifikované plynové pistole. Podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo dále obviněnému uloženo nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 3 841 Kč a poškozené H. L. nemajetkovou újmu v podobě bolestného ve výši 138 883 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená H. L. odkázána s nárokem na náhradu nemajetkové újmy v podobě přiměřeného zadostiučinění v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal odvolání obviněný a v jeho neprospěch proti výrokům o vině i trestu též státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 2 To 29/2023, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) a f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného T. K. uznal vinným jednak zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku spáchaným v jednočinném souběhu s přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku (skutek pod bodem I. skutkové věty), jednak zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (skutek pod bodem II. skutkové věty). 4. Za to byl obviněný T. K. odvolacím soudem odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to v rozsudku blíže specifikované plynové pistole. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo dále obviněnému uloženo nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 3 841 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená H. L. odkázána s nárokem na náhradu nemajetkové újmy v podobě bolestného a přiměřeného zadostiučinění v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 tr. ř. pak odvolací soud druhého stupně odvolání státní zástupkyně zamítl. 5. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 2 To 29/2023, podal dovolání obviněný T. K. a v jeho neprospěch i nejvyšší státní zástupce. O podaných dovoláních rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 3 Tdo 278/2024, tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 2 To 29/2023, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 56 T 10/2022, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dovolání obviněného T. K. pak podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. 6. Vzhledem k tomu, že se obviněný T. K. v současné době nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl v této trestní věci uložen, bylo nutné podle § 265l odst. 4 tr. ř. rozhodnout o vazbě obviněného. Podle citovaného ustanovení totiž platí, že vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. 7. Podle § 67 tr. ř. smí být obviněný vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava týkající se některého z vazebních důvodů uvedených v písm. a) až c) citovaného ustanovení, a pokud dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření. 8. Pokud jde o skutečnosti odůvodňující podezření ze spáchání trestného činu obviněným, Nejvyšší soud uvádí, že pravomocný odsuzující rozsudek Vrchního soudu v Praze byl zrušen toliko k dovolání nejvyššího státního zástupce podanému v neprospěch obviněného. Nejvyšší soud totiž dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů pochybily při právní kvalifikaci skutku, pro který byla podána obžaloba, přičemž v úvahu přichází právní kvalifikace pro obviněného přísnější. Dovolání obviněného bylo naopak odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Lze tedy konstatovat, že o vině obviněného žalovaným skutkem pochybnosti nepanují, stejně jako není pochyb o tom, že tento skutek vykazuje znaky některého z trestných činů. 9. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že v případě obviněného není naplněn žádný ze zákonných vazebních důvodů. 10. Pokud jde o tzv. útěkovou vazbu [§ 67 písm. a) tr. ř.], nebyly zjištěny žádné okolnosti zakládající důvodnou obavu, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul. V průběhu trestního řízení bylo zjištěno, že obviněný, byť cizí státní příslušník, má v Praze rodinné (vč. nezletilých dětí) i pracovní zázemí, přičemž trest, který mu v případě nového odsouzení hrozí, patrně výrazně nepřesáhne trest posledně uložený (nepodmíněný trest odnětí svobody na 3 léta). Bez významu v této souvislosti není ani to, že rovněž řízení předcházející právní moci odsuzujícího rozsudku nebylo vůči obviněnému vedeno vazebně. Citovaný vazební důvod tedy dán není. 11. Ani stran tzv. koluzní vazby [§ 67 písm. b) tr. ř.] nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by zakládaly důvodnou obavu, že obviněný bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. 12. Pokud jde o tzv. předstižnou vazbu [§ 67 písm. c) tr. ř.], tato rovněž nepřichází v úvahu, neboť opakování trestné činnosti vůči poškozené je vyloučeno již proto, že obviněný a poškozená spolu nadále nežijí. 13. Jelikož není dán žádný ze zákonem stanovených důvodů, které by zakládaly potřebu vazebního stíhání obviněného, Nejvyšší soud rozhodl tak, že obviněný T. K. se nebere do vazby. Současně přikázal řediteli příslušné věznice, ve které obviněný vykonává trest odnětí svobody, aby byl obviněný ihned propuštěn na svobodu. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 28. 8. 2024 JUDr. Aleš Kolář předseda senátu