33 Cdo 1401/2024-572 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců Mgr. Ivy Krejčířové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) A. Š., zastoupené Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 960/81, b) J. B., zastoupeného Mgr. Ing. Martinem Matějkou, advokátem se sídlem v Brně, Jana Babáka 2733/11, c) M. B., proti žalovaným 1) T. B., 2) D. B., 3) M. B., všem zastoupeným JUDr. Hugem Hubeným, advokátem se sídlem v Brně, Běhounská 4/20, o určení vlastnického práva, eventuálně vrácení daru, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 42 C 38/2013, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2023, č. j. 19 Co 71/2022-529, o návrhu žalovaných na odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2023, č. j. 19 Co 71/2022-534, takto: Návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne ze dne 18. 10. 2023, č. j. 19 Co 71/2022-529, a usnesení téhož soudu ze dne 18. 10. 2023, č. j. 19 Co 71/2022-534, se zamítá. Odůvodnění: Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 9. 2021, č. j. 42 C 38/2013-425, určil, že M. B., byl ke dni své smrti XY vlastníkem spoluvlastnického podílu id. 5/8 na nemovitostech: pozemku p. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY – rodinný dům, a pozemku p. č. XY – zahrada, to vše zapsáno na LV č. XY pro k. ú. XY, obec XY, okres XY (první výrok). Dále uložil žalovaným 1), 2), 3) povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení 64 334,50 Kč (druhý výrok), původnímu žalobci b) na náhradě nákladů řízení 47 150 Kč (třetí výrok) a České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku, která bude vyčíslena samostatným usnesením (čtvrtý výrok). Usnesením ze dne 24. 1. 2022, č. j. 42 C 38/2013-437, soud prvního stupně uložil žalovaným 1), 2), 3) povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení v podobě znalečného 15 178,50 Kč. V průběhu odvolacího řízení Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. 5. 2023, č. j. 19 Co 71/2022-518, 19 Co 72/2022, rozhodl, že v řízení bude namísto původního žalobce b) J. B., jenž zemřel XY, pokračováno s jeho syny J. B., a M. B., jako jeho procesními nástupci v řízení. K odvolání žalovaných odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky (výrok II, III, IV). Usnesením ze dne 18. 10. 2023, č. j. 19 Co 71/2022-534, odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 24. 1. 2022, č. j. 42 C 38/2013-437. Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně „proti všem jeho výrokům a v celém rozsahu“ podali žalovaní 1), 2), 3) [dále též „dovolatelé“] rozsáhlé dovolání. Současně navrhli, aby Nejvyšší soud odložil právní moc a vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí a na něj navazujícího usnesení odvolacího soudu ze dne 18. 10. 2023, č. j. 19 Co 71/2022-534. Návrh na odklad vykonatelnosti odůvodnili tím, že neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozí dovolatelům závažná újma. Návrh na odklad právní moci odůvodnili tím, že jsou závažně ohroženi ve svých právech. Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku I napadeného rozhodnutí, kterou bylo rozhodováno o věci samé, je návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí zjevně bezdůvodný, jelikož potud jde o rozsudek o určení práva, jenž se nevykonává (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněného pod číslem 144/2018 Sb. rozh. obč., a ze dne 10. 4. 2019, sen. zn. 29 ICdo 29/2019). Ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení též napadeným dovoláním dovolatelé svůj návrh na odklad vykonatelnosti odůvodnili jen tak, že neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí jim hrozí závažná újma. Závažnost újmy, která ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř. dovolateli hrozí (na jeho právech) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí], se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele). Je-li vykonáváno rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění povinnému (dovolateli), je pro posouzení závažnosti hrozící újmy zásadně rozhodující možný dopad vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů povinného (dovolatele), tedy poměření toho, jak závažně se (případně též s přihlédnutím k dalším okolnostem, jež se mohou týkat i osoby oprávněného) vymáhání peněžitého plnění přiznaného exekučním titulem „neprodleným“ výkonem rozhodnutí nebo exekucí může projevit (se zřetelem k výši vymáhané částky) v majetkových poměrech povinného (dovolatele) [se zřetelem k rozsahu majetku povinného (dovolatele) a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí]; srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sen. zn. 29 ICdo 12/2020, uveřejněného pod číslem 78/2020 Sb. rozh. obč. Tvrzení dovolatelů, že jim neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozí závažná újma je toliko citací procesní úpravy (§ 243 o. s. ř.), jež nevypovídá ničeho o tom, jak „závažně“ se vymáhání peněžitého plnění přiznaného exekučním titulem „neprodleným“ výkonem rozhodnutí nebo exekucí může projevit v jejich vlastních majetkových poměrech (coby osob povinných). Nejvyšší soud proto návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu nevyhověl. Není dán ani důvod pro odklad právní moci napadeného rozhodnutí v té části výroku I, v níž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, neboť z obsahu spisu ani z odůvodnění návrhu dovolatelů na odklad právní moci nevyplývá, že by byli jeho právní mocí závažně ohroženi ve svých právech. Ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení též napadeným dovoláním, nelze návrhu na odložení právní moci vyhovět, neboť z povahy rozhodnutí (výroků o nákladech řízení) ukládajícího povinnost k plnění vyplývá, že jeho negativní dopady do poměrů účastníka řízení (dovolatelů) se pojí výhradně s účinkem, že povinnosti v něm stanovené lze soudně vykonat, a mohou tedy být beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 144/2018). Nejvyšší soud proto zamítl i návrh na odklad právní mocí napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro odklad právní moci či vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, není žádného důvodu pro navrhovaný odklad právní moci a vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu ze dne 18. 10. 2023, č. j. 19 Co 71/2022-534. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. 10. 2024 JUDr. Pavel Horňák předseda senátu