6 Tz 11/2024- 278 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 5. 2024 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Götha a soudců JUDr. Vladimíra Veselého a Mgr. Martina Lýska o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti pravomocnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, č. j. 7 To 226/2023-210, takto: I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, č. j. 7 To 226/2023-210, a v řízení mu předcházejícím byl v neprospěch obviněného R. T. porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 13 tr. ř., § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 263 odst. 3, 4 tr. ř. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 24 T 12/2023, byl obviněný R. T. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto přečiny soud obviněnému uložil podle § 205 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku se zařazením do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Hlavní líčení bylo konáno bez přítomnosti obviněného za podmínek § 202 odst. 2 tr. ř. 2. Proti výše uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání svým přípisem ze dne 9. 5. 2023, přičemž následně bylo v této věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 To 226/2023 nařízeno veřejné zasedání na 20. 9. 2023. Vyrozumění o jeho konání převzal obviněný do vlastních rukou dne 10. 7. 2023. 3. Městský soudu v Praze zamítl podané odvolání podle § 256 tr. ř. ve veřejném zasedání v nepřítomnosti obviněného svým usnesením ze dne 20. 9. 2023, č. j. 7 To 226/2023-210. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, č. j. 7 To 226/2023-210, podal ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona. Podle jeho názoru byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 13 tr. ř., § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 263 odst. 3, 4 tr. ř. 5. Konkrétně stěžovatel vytkl, že ačkoliv Městský soud v Praze neměl informace o důvodu nedostavení se obviněného k veřejnému zasedání dne 20. 9. 2023, rozhodl v jeho nepřítomnosti, byť se tento nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody (jak následně vyplynulo z lustrace vyhledávání osob) a ani mu nezajistil obhájce, přestože byly dány důvody nutné obhajoby. Tímto soud také porušil zákon v ustanovení § 2 odst. 13 tr. ř., neboť nepoučil obviněného o jeho právech na uplatnění obhajoby. 6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud - podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, č. j. 7 To 226/2023-210, byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 13 tr. ř., 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 263 odst. 3, 4 tr. ř., - podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil, a - podle § 270 odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se s mimořádným opravným prostředkem stěžovatele ztotožnil co do důvodů i co do návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Doplnil, že s ohledem na trestní minulost obviněného měl odvolací soud provést lustraci, zda není jeho svoboda omezena v jiné trestní věci, před veřejným zasedáním. 8. Obviněný prostřednictvím svého ustanoveného obhájce využil svého práva a ke stížnosti pro porušení zákona se vyjádřil tak, že s podanou stížností pro porušení zákona bez výhrad souhlasí jak po věcné, tak po právní stránce. III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona 9. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost usnesení, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, a dospěl k závěru, že zákon v neprospěch obviněného byl porušen. 10. Podle § 2 odst. 13 tr. ř. ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení vhodným způsobem a srozumitelně poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv. 11. Podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování v zdravotním ústavu. 12. Podle § 263 odst. 3 tr. ř. při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení. 13. Podle § 263 odst. 4 tr. ř. v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. 14. Konstatovaná ustanovení trestního řádu směřují k důsledné ochraně práva na obhajobu, přičemž je povinností soudu zajistit průběh řízení v souladu se zákonem, zvláště jsou-li dotčena základní práva zúčastněných stran. Procesní podmínky uvedené v těchto zákonných ustanoveních nejsou odvislé od toho, zda a kdy se vůbec příslušný soud dověděl o skutečnosti, že se obviněný nachází ve vazbě či výkonu trestu odnětí svobody, nýbrž od objektivní skutečnosti, že obviněný vazbu či trest odnětí svobody skutečně vykonává. Je tedy věcí příslušného orgánu činného v trestním řízení včetně soudu, aby si tyto skutečnosti včas ověřil. 15. Jak ovšem vyplývá z protokolu o veřejném zasedání ze dne 20. 9. 2023, odvolací soud se omezil pouze na vyhodnocení, zda vyrozumění o konání veřejného zasedání bylo řádně doručeno do vlastních rukou obviněného (10. 7. 2023) při zachování zákonné lhůty k přípravě, načež projednal podané odvolání a rozhodl v nepřítomnosti obviněného. Odvolací soud tímto pochybil (byť lze částečně toto pochybení pochopit při absenci jakýchkoli poznatků stran změny poměrů obviněného za relativně krátké období mezi doručením vyrozumění o veřejném zasedání a jeho konáním), neboť pro uvedený postup nebyly zachovány procesní podmínky. Z trestního spisu vyplývá, že odvolací soud si sice dne 28. 6. 2023 vyžádal opis rejstříku trestů (viz č. l. 202), který však v uvedené době ještě neobsahoval záznam o odsouzení obviněného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v jiné trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 62/2023. K jeho výkonu nastoupil obviněný dne 24. 8. 2023 do věznice Kynšperk nad Ohří (tedy po doručení vyrozumění o veřejném zasedání, ale téměř měsíc před jeho konáním). Odvolací soud tedy neměl před konáním veřejného zasedání, příp. v jeho průběhu, k dispozici zcela zásadní informaci, že obviněný se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, ačkoli riziko nástupu výkonu trestu odnětí svobody či vzetí do vazby bylo s ohledem na mnohonásobnou recidivu obviněného poměrně vysoké. Nutno proto konstatovat, že z uvedených skutečností je zjevné, že soud postupoval v rozporu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními, neboť zejména bylo konáno veřejné zasedání odvolacího soudu v nepřítomnosti obviněného a bez toho, aby mu byl ze zákonných důvodů ustanoven obhájce, popř. aby si jej obviněný sám zvolil. 16. Za tohoto stavu věci se Nejvyšší soud shoduje se stěžovatelem (jehož tvrzení plně korespondují s obsahem spisového materiálu), obviněným i státním zástupcem, že Městský soud v Praze porušil zákon zejména v ustanoveních § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 263 odst. 3, 4 tr. ř., neboť v rozporu s těmito ustanoveními nezkoumal splnění všech nezbytných podmínek pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, včetně otázky nutné obhajoby. S uvedeným zásahem do práva na obhajobu obviněného se pak dále pojí i jeho nedostatečné poučení ve smyslu § 2 odst. 13 tr. ř. IV. Způsob rozhodnutí 17. Nejvyšší soud tedy po přezkoumání obsahu trestního spisu na podkladě stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného zjistil, že v posuzované trestní věci došlo z výše popsaných důvodů k porušení zákona. Proto v souladu s návrhem stěžovatele podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, č. j. 7 To 226/2023-210, a v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl v neprospěch obviněného R. T. porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 13 tr. ř., 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 263 odst. 3, 4 tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil uvedené usnesení i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém řízení odvolací soud opakovaně projedná odvolání obviněného při plném respektu k ustanovením trestního řádu, která byla v předchozím řízení i napadeným usnesením porušena, přičemž podle § 270 odst. 4 tr. ř. je vázán právním názorem, který ve věci Nejvyšší soud vyslovil. 18. Zbývá dodat, že za podmínek § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud uvedeným způsobem o stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 15. 5. 2024 Mgr. Pavel Göthpředseda senátu