6 Tz 35/2024-138 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 6. 2024 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Götha a soudců JUDr. Vladimíra Veselého a Mgr. Martina Lýska stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného F. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Všehrdy, proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 2 T 74/2020, a rozhodl takto: I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 2 T 74/2020, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného F. K. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 2 T 74/2020, zrušuje. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 2 T 74/2020, byl obviněný F. K. (dále také „obviněný“) uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Za to a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2020, sp. zn. 4 T 76/2020, byl podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Označený rozsudek nabyl právní moci dne 23. 7. 2020. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 2. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 2 T 74/2020, podal ministr spravedlnosti České republiky (dále též „stěžovatel“) ve prospěch obviněného F. K. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti byl napadeným rozsudkem porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného. 3. Stěžovatel po rekapitulaci obsahu napadeného rozhodnutí a obsahu ustanovení § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku poukázal na podstatné závěry rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, i navazující nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, jimiž byla řešena problematika kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tak, že musí být mj. dána tzv. věcná souvislost spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Taková podmínka však v dané věci nebyla splněna, neboť obviněný se sice jednání dopustil v době výskytu koronaviru SARS CoV-2, avšak s ohledem na způsob a okolnosti spáchání skutku – krádež dvou drobných věcí v prodejně – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil nebo že by mu tehdy existující omezení či opatření spáchání trestného činu umožnila nebo usnadnila a trestná činnost ani nesměřovala vůči předmětům zasluhujícím z důvodu pandemické situace zvýšené ochrany. V případě napadeného rozsudku tak došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jelikož jednání obviněného mělo být správně posouzeno pouze podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, ve věci by ukládán i excesivní trest. 4. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud: 1) podle § 275 odst. 4 tr. ř. rozhodl o přerušení výkonu napadeného rozhodnutí, který obviněný aktuálně vykonává, 2) podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 2 T 74/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného F. K. v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, 3) podle § 269 odst. 2 tr. ř. uvedený rozsudek v celém rozsahu zrušil, aby zrušil i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a 4) podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona uvedl, že se s touto stížností ztotožňuje, její argumentaci považuje za správnou, proto by jí mělo být vyhověno a rozhodnuto podle závěrečného návrhu stěžovatele. 6. Obviněný se ke stížnosti pro porušení zákona vyjádřil prostřednictvím ve věci ustanoveného obhájce. S mimořádným opravným prostředkem vyjádřil souhlas a ztotožnil se s použitou právní argumentací ministra spravedlnosti i Nejvyššího státního zastupitelství založenou zejména na rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a navazujícího nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. I obviněný tak považuje za chybnou právní kvalifikaci jednání obviněného podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť ve věci s ohledem na povahu skutku nebyla dána tzv. věcná souvislost spáchané krádeže s pandemickou situací. Tím byl porušen zákon v jeho neprospěch a v souvislosti s tím došlo i k uložení nepřiměřeně vysokého trestu odnětí svobody. Učinil pak návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu shodný se stěžovatelem (viz bod 4. výše). III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona 7. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadeným rozhodnutím soudu ve vytýkaném směru v neprospěch obviněného porušen. 8. Přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, dopustí se zločinu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. 9. Ze skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 2 T 74/2020, Nejvyšší soud v souladu s podanou stížností pro porušení zákona zjistil, že obviněný se měl dopustit jednání zakládajícího právní kvalifikaci zločinu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tím, že (stručně vyjádřeno): dne 6. 5. 2020 kolem 15:40 hod. v Brně v prodejně XY odcizil Newtonovu houpačku v prodejní ceně 120 Kč a kalkulačku v prodejní ceně 60 Kč tak, že zboží ukryl v zadní kapse kočárku a následně projel spolu s další osobou a tímto kočárkem pokladní zónou, kde uvedené věci nezaplatil, uhradil zboží jiné, následně byl u vchodových dveří zadržen, odcizené zboží mu bylo odebráno a vráceno nepoškozené zpět do prodeje, přičemž uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv byl usnesením vlády ze dne 12. 3. 2020 č. 194, vyhlášeným ve Sbírce zákonů pod č. 69/2020 Sb., v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. vyhlášen nouzový stav pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru na území České republiky na dobu od 14:00 hod. dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, který byl následně usnesením vlády ze dne 9. 4. 2020 č. 396 prodloužen do 30. 4. 2020 a poté opět usnesením vlády ze dne 30. 4. 2020 č. 485 prodloužen do 17. 5. 2020, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 88 T 36/2020, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. 10. Městský soud v Brně vzhledem k tomu, že se po vyhlášení rozsudku obviněný i státní zástupkyně vzdali odvolání a oba prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obviněný současně prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, vyhotovil zjednodušený rozsudek, který neobsahuje odůvodnění (§ 129 odst. 2 tr. ř.). 11. Citovaný výrok rozsudku okresního soudu beze zbytku odpovídal tehdy převládajícímu právnímu názoru, podle něhož veškeré trestné činy krádeže spáchané v době trvání nouzového stavu byly automaticky kvalifikovány též podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s tím, že samotný výskyt epidemie koronaviru (kvůli kterému byl daný nouzový stav vyhlášen) bez dalšího zakládal naplnění znaku „spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“. Nejvyšší soud však v kontextu stížnosti pro porušení zákona nastolené problematiky předesílá, že obecně nelze souhlasit s úvahou, že nouzový stav je třeba považovat za událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. „Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření, včetně vyhlášení nouzového stavu usneseními uvedenými ve výroku napadeného rozsudku. Jestliže tedy k předmětné krádeži došlo dne 6. 5. 2020, stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V souladu s rozsudkem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (dále též jen „rozsudek Nejvyššího soudu“), publikovaným pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr., však nutno dodat, že nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Velký senát trestního kolegia v této souvislosti zdůraznil, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), byť – jak již bylo shora uvedeno – existence takové události, a tím ani naplnění citované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, nejsou podmíněny vyhlášením nouzového stavu. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Nicméně ani zde se nelze omezit jen na vědomost pachatele o samotném vyhlášeném nouzovém stavu, ale jeho zavinění je třeba zjišťovat právě ve vztahu k té události, která vedla k jeho vyhlášení a která odpovídá jejímu charakteru podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu). 12. Ze zevrubného odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu také zřetelně vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nestačí, že byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. Přestože to z pouhé slovní formulace citovaného ustanovení není patrné, velký senát vyjádřil přesvědčení, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§ 205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od dvou do osmi let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Nejvyšší soud v označeném rozsudku dospěl k závěru, že možnost naplnění zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34. rozsudku Nejvyššího soudu). K právnímu názoru vyslovenému v rozsudku Nejvyššího soudu se přiklonil také Ústavní soud nálezem ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. 13. V trestní věci obviněného F. K. ovšem žádnou ze zmíněných věcných souvislostí obviněným spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu nelze shledat. Nutno souhlasit se stěžovatelem, že naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno z pouhé časové souvislosti činu s vyhlášeným nouzovým stavem, poněvadž podle tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku Městského soudu v Brně se obviněný skutku dopustil „ačkoliv usnesením vlády … byl na území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru … vyhlášen nouzový stav, který byl usnesením vlády … prodloužen do …“. 14. Obviněný se jednání popsaného v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 2 T 74/2020, dopustil tak, že v prodejně odcizil dvě věci zanedbatelné hodnoty, které provezl bez zaplacení v kočárku přes pokladnu, byl však zadržen a věci byly vráceny do prodeje. Okolnosti činu, předmět útoku a pohnutka jednání obviněného nesvědčí o tom, že by s nemocí COVID-19 nebo opatřeními proti jejímu šíření měly jakkoliv souviset. Stěžovatel správně poznamenal, že způsob a okolnosti spáchané trestné činnosti nesvědčí o tom, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Takovou argumentaci nelze než označit za správnou a přesvědčivou a pouze pro úplnost lze doplnit, že obviněný své protiprávní jednání nerealizoval ani na místě, které by bylo v důsledku nastalé krizové situace uzavřeno. Jeho jednání tak nebylo nouzovým stavem nikterak ovlivněno. Lze proto uzavřít, že mezi posuzovaným trestným činem krádeže na straně jedné a „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ na straně druhé nebyla doložena žádná věcná souvislost, což znamená, že předmětný skutek byl nalézacím soudem nesprávně právně hodnocen jako zločin krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. IV. Způsob rozhodnutí 15. Nejvyšší soud tedy shledal, že ministrem spravedlnosti podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, a s ohledem na shora uvedené podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 2 T 74/2020, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného F. K. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. uvedený rozsudek v celém rozsahu zrušil, zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V souladu s ustanovením § 270 odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Brně, o jehož rozhodnutí jde, přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž podle § 270 odst. 4 tr. ř. je uvedený soud vázán právním názorem, který ve věci Nejvyšší soud vyslovil. Nad rámec lze konstatovat, že pokud stěžovatel, obviněný i státní zástupce navrhli podle § 275 odst. 4 tr. ř. též přerušení výkonu rozsudku napadeného stížností pro porušení zákona do rozhodnutí o této stížnosti, stalo se tak již usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 6 Tz 35/2024. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. 6. 2024 Mgr. Pavel Göth předseda senátu