20 Cdo 3067/2024 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné České štěrkopísky spol. s r. o., se sídlem v Praze 9 - Čakovicích, Cukrovarská 34, identifikační číslo osoby 27584534, zastoupené Mgr. Tomášem Uherkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Jandova 208/8 proti povinným 1) KD plast s. r. o., se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, identifikační číslo osoby 06574823, a 2) K. D., za účasti vydražitele S. P., pro 1 821 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Ondřeje Hanáka, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, pod sp. zn. 147 EX 1243/22, o dovolání vydražitele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 5. 2024, č. j. 27 Co 31/2024-352, takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 5. 2024, č. j. 27 Co 31/2024-352, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále též „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím změnil usnesení soudního exekutora JUDr. Ondřeje Hanáka, Ph.D, Exekutorský úřad Praha 5, ze dne 23. 11. 2023, č. j. 147 EX 1243/22-243, tak, že se vydražiteli S. P. neuděluje příklep k draženým nemovitým věcem zapsaným u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice, na listu vlastnictví číslo XY v obci a katastrálním území XY, jako stavební parcela č. XY, jejíž součástí je stavba č. p. XY, a dále pozemkové parcely č. XY a č. XY (výrok I) a rozhodl, že vydražitel nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). 2. Odvolací soud předně potvrdil postup soudního exekutora, který přistoupil k dražbě nemovitých věcí, i když třetí osoba podala k draženým nemovitým věcem vylučovací žalobu, jelikož dospěl k závěru, že vylučovací žaloba podaná panem B. je zjevně bezúspěšná. Závěr soudního exekutora rovněž potvrdil Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 7. 11. 2023, č. j. 20 C 294/2023-42, kterým bylo zastaveno řízení o vyloučení nemovité věci z exekuce pro nezaplacení soudního poplatku. Toto usnesení bylo k odvolání žalobce potvrzeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 2. 2024, č. j. 22 Co 305/2023-63. Soudní exekutor rovněž nepochybil, pokud dražební jednání nařídil dříve než po uplynutí tří měsíců od bezúspěšné dražby, protože podle § 46 odst. 1 a 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „e. ř.“,, který je ve vztahu k ustanovení § 336m odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“ lex specialis, exekutor postupuje v exekuci rychle a účelně a činí i bez návrhu úkony směřující k vedení exekuce. Odvolací soud však v průběhu odvolacího řízení zjistil z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 12. 2023, č. j. KSPA 60 INS 19885/2023-A-, že bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka K. D. (povinného 2/). Vyhláška o zahájení insolvenčního řízení byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 18. 12. 2023 v 7:04 hodin. Tímto okamžikem nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení [srov. § 109 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále též jen „insolvenční zákon“]. Podle § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona po zahájení insolvenčního řízení sice lze nařídit výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, nelze jej však provést. Je tedy možné nařídit dražbu, nelze ji však provést. Po zahájení insolvenčního řízení tak usnesení o příklepu nemůže nabýt právní moci, přičemž tyto účinky přetrvávají až do právní moci rozhodnutí, kterým bude insolvenční řízení ukončeno. Na základě výše uvedeného odvolací soud usnesení soudního exekutora změnil a příklep vydražiteli neudělil. 3. Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal vydražitel dovolaní. Namítá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a dále má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Konkrétně se jedná o otázku, zda důvodem pro změnu usnesení o příklepu dle § 336k odst. 4 o. s. ř. je taktéž zahájené insolvenční řízení (tato otázka dle něj nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena) a dále zda rozhodování o odvolání proti usnesení o příklepu je provedením exekuce ve smyslu § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona (tato otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak). K první otázce dovolatel uvádí, že ustanovení § 336k odst. 4 o. s. ř. stanoví taxativní výčet důvodů, pro které může být usnesení o příklepu změněno tak, že se příklep neuděluje. Odvolací soud postupoval v rozporu se zákonem, když jako důvod pro změnu usnesení o příklepu shledal zahájené insolvenční řízení proti povinnému 2). K tomuto odkazuje na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2024, č. j. 16 Co 102/2024-65, který rozhodoval prakticky v identické situaci a za obdobných okolností. Dle usnesení Městského soudu v Praze má být usnesení o udělení příklepu potvrzeno bez ohledu na probíhající insolvenční řízení proti povinnému 2). Odvolací soud nyní postupoval v rozporu s principem předvídatelnosti soudního rozhodování a ochrany legitimního očekávání účastníků a tím i postupoval v rozporu s právem na spravedlivý proces zaručeným čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. I. ÚS 1663/16). Dle dovolatele smyslem § 336k odst. 4 o. s. ř. není přezkum jednání, která nastala či se uskutečnila až po okamžiku příklepu. Z tohoto důvodu tedy zahájení insolvenčního řízení po udělení příklepu není důvodem pro změnu usnesení o příklepu. Pokud by bylo insolvenční řízení zrušeno, aniž by došlo k naplnění cíle insolvenčního řízení, nemohlo by v dané situaci dojít k provedení exekuce vydražením předmětné nemovitosti dle usnesení o příklepu, neboť by zde bylo pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, že se příklep neuděluje. 4. K otázce, zda rozhodování odvolacího soudu proti usnesení o příklepu je provedením exekuce ve smyslu § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, vydražitel odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 332/2004, uveřejněný pod číslem 54/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 31 Cdo 1714/2013, uveřejněné pod číslem 56/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3794/2012, přičemž má za to, že má být tato otázka dovolacím soudem posouzena jinak. Cituje rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 09. 2021, č. j. 12 VSOL 255/2021-104 a uvádí k němu, že nelze rozlišovat, zda usnesení o udělení příklepu nabude právní moci pouze tím, že marně uplyne lhůta pro podání odvolání nebo bude takové usnesení o udělení příklepu potvrzeno v rámci odvolacího řízení. Takové rozlišení by bylo v rozporu s ústavním pořádkem a právy plynoucími z Listiny základních práv a svobod, kdy bude znevýhodněn ten vydražitel, u něhož bylo podáno odvolání, kdy bude následně usnesení o udělení příklepu potvrzeno, oproti vydražiteli, u něhož takové odvolání podáno nebude. Bylo by v rozporu s právními předpisy, pokud by takový postup byl aplikován. Ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona se tedy neuplatní, neboť usnesení o udělení příklepu bylo učiněno před zahájením insolvenčního řízení. Probíhající insolvenční řízení nemůže být na překážku potvrzení usnesení o udělení příklepu v rámci odvolacího řízení, a nemůže být tak důvodem pro neudělení příklepu. Vydražitel dále odkazuje na § 46 odst. 7 e. ř., který dle něj počítá s tím, že v souvislosti s provedením exekuce mohou související rozhodnutí nabýt právní moci, aniž by zákon rozlišoval, zda se tak může stát pouze uplynutím lhůty bez toho, aniž by bylo podáno odvolání, nebo nabytí právní moci dojde až po rozhodnutí o podaném odvolání v dané věci. Rovněž namítá, že u povinného 2) byl podán insolvenční návrh až dne 18. 12. 2023, tedy poté, co by usnesení o příklepu nabylo právní moci, nebylo-li by podáno odvolání ve smyslu § 336k odst. 1 a. 2 o. s. ř. proti usnesení o příklepu. Pokud povinný 2) v odvolání odkazuje na žalobu o určení vlastnického práva podanou panem J. B., tato žaloba byla účelová (viz bod 5.13 dovolání). Odvolací důvody, které povinný 2) uvedl byly činěny účelově, jelikož smyslem bylo pouze zdržení vykonávacího řízení, zmaření výkonu rozhodnutí a takové jednání by nemělo požívat právní ochrany. Ze shora uvedených důvodu vydražitel navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudního exekutora potvrzuje. 5. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. 6. Podle ustanovení § 336k odst. 4 o. s. ř. odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona. Ze stejných důvodů změní odvolací soud i usnesení o předražku. Ustanovení § 219a se nepoužije. 7. Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1. 6. 2019 do 30. 9. 2024 se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému. 8. Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně vysvětlil, že vztah insolvenčního řízení k exekučnímu řízení je upraven v ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona. Jedním z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení na majetek dlužníka je nemožnost provedení výkonu rozhodnutí či exekuce, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty [§ 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona]. Na úpravu obsaženou v ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona pak navazuje ustanovení § 140e odst. 1 insolvenčního zákona, které pro dobu účinků rozhodnutí o úpadku dlužníka (již) zakazuje nařídit nebo zahájit výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty. 9. V usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 31 Cdo 1714/2013, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem publikačním 56/2017, Nejvyšší soud vysvětlil, že v pozitivním slova smyslu lze označit jako úkon, jímž se „provádí“ výkon rozhodnutí nebo exekuce, každý úkon, jímž má být výkon rozhodnutí nebo exekuce bezprostředně realizován. V negativním smyslu slova pak lze obecně říci, že úkonem, jímž se provádí výkon rozhodnutí nebo exekuce, není úkon učiněný (jen) k zajištění dlužníkova majetku pro účely jeho postižení takovým výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Tato definice je s účinností od 1. ledna 2014 obsažena v insolvenčním zákoně (srov. § 109 odst. 2 větu první insolvenčního zákona; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2024, sp. zn. 21 Cdo 1212/2024). 10. Za úkon, jímž se výkon rozhodnutí nebo exekuce provádí pak Nejvyšší soud označil např. pokyn k odepsání peněžních prostředků z účtu povinného (při výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u banky), udělení příklepu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2372/2003), projednávání poddlužnické žaloby podle § 315 o. s. ř. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 29 Odo 921/2003, uveřejněný pod číslem 55/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo pokyn soudu k tomu, aby usnesení o udělení příklepu bylo doručeno zákonem stanoveným osobám (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 332/2004, uveřejněný pod číslem 54/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), soupis věcí povinného v rámci exekuce prodejem movitých věcí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1980/2011), vydání exekučního příkazu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4802/2008, uveřejněný pod číslem 69/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z uvedené judikatury je zřejmé, že udělení příklepu je prováděním exekuce, přičemž od těchto závěru nemá dovolací soud důvod se odchylovat. 11. Dovolatel také namítá, že otázka, zda je důvodem pro změnu usnesení o příklepu dle § 336k odst. 4 o. s. ř. zahájené insolvenční řízení, nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena. Nejvyšší soud však již dříve uzavřel, že jestliže by odvolací soud o odvolání proti rozhodnutí o udělení příklepu vůbec rozhodoval v době, kdy již nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, dostal by se do rozporu s judikatorním výkladem ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 332/2004, (uveřejněný pod číslem 54/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 31 Cdo 1714/2013, (uveřejněné pod číslem 56/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3794/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 931/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1319/2019, nebo ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1728/2022]. 12. Z insolvenčního spisu vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 60 INS 19885/2023 se podává, že dne 18. 12. 2023, vyhláškou č. j. KSPA 60 INS 19885/2023-A-, bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka K. D. Toto insolvenční řízení doposud trvá (prohlášený konkurs). 13. Jestliže odvolací soud rozhodoval o odvolání po zahájení insolvenčního řízení (30. 5. 2024), nerespektoval shora uvedenou ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, jeho rozhodnutí není správné a Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.). Odvolací soud proto nemůže o odvolání věcně rozhodnout [nevydal-li ve věci insolvenční soud předběžné opatření ve smyslu § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1673/2017]. 14. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 věta první ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.). 15. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich rozhodne soudní exekutor ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. e. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 3. 2025 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu