21 Cdo 185/2025-251 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce Š. M., zastoupeného Ing. Mgr. Bc. Václavem Holým, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 857/18, proti žalovanému Lantaron s. r. o. se sídlem v Praze 9, Ve Žlíbku č. 2196, IČO 24298255, zastoupenému Mgr. Petrem Valentem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 5, U Trezorky č. 921/2, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 66/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2024, č. j. 30 Co 146/2024-222, takto: Odkládají se až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci: I. právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2024, č. j. 30 Co 146/2024-222, v části výroku I, v níž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. prosince 2023, č. j. 7 C 66/2022-183, ve výroku I, jímž byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru žalovaného s žalobcem okamžitým zrušením ze dne 12. 8. 2021, II. vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2024, č. j. 30 Co 146/2024-222, v části výroku I, v níž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. prosince 2023, č. j. 7 C 66/2022-183, ve výroku II o náhradě nákladů řízení, a ve výroku II, kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 776 Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Valenta, LL.M. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 19. 12. 2023, č. j. 7 C 66/2022-183, zamítl žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru žalovaného s žalobcem okamžitým zrušením ze dne 12. 8. 2021 (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 59 485,11 Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Valenta, LL.M. (výrok II). 2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 5. 2024, č. j. 30 Co 146/2024-222, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 776 Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Valenta, LL.M. (výrok II). 3. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dovolání. Dovolatel současně navrhl, aby dovolací soud rozhodl o odkladu právní moci a vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu do doby, než dovolací soud rozhodne o tomto dovolání. Návrh odůvodnil tím, že souběžně s řízením o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru se žalobce v samostatném řízení vedeném taktéž u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 17 C 279/2022 domáhá zaplacení částky 483 900,64 Kč s příslušenstvím představující dlužnou náhradu mzdy a že řízení o náhradu mzdy bylo přerušeno do odpadnutí překážky v podobě probíhajícího řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Doručením napadeného rozsudku oběma účastníkům řízení odpadla překážka pokračování v řízení o náhradu mzdy a podle § 111 odst. 2 o. s. ř. by tak při absenci odkladu právní moci a vykonatelnosti napadeného rozsudku muselo být v řízení o náhradu mzdy pokračováno a žaloba o náhradu mzdy by s ohledem na konstrukci dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku musela být s ohledem na výsledek řízení o neplatnost okamžitého rušení pracovního poměru zamítnuta, přestože by napadený rozsudek mohl být následně rozhodnutím dovolacího soudu o tomto dovolání změněn nebo zrušen. Zamítnutí žaloby o náhradu mzdy by i přes následné zrušení rozhodnutí o neplatnosti rozvázání pracovního poměru dovolacím soudem pro žalobce představovalo mimořádně tíživý a neodčinitelný následek. 4. Podle ustanovení § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. 5. Podle ustálené judikatury soudů chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel dosáhnout toho, aby nenastaly právní účinky vyplývající z právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru, musí podat žalobu o určení jeho neplatnosti nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 22. 2. 1968, sp. zn. 6 Cz 5/68, uveřejněný pod č. 40/1969 Sb. rozh. obč., rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 28. 5. 1980, sp. zn. 6 Cz 8/80, uveřejněný pod č. 43/1982 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96, uveřejněný pod č. 75/1997 v časopise Soudní judikatura). Nepodal-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel u soudu žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právního úkonu (nyní právního jednání), i kdyby šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru. Po marném uplynutí dvouměsíční lhůty právo na určení neplatnosti právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru zanikne, a soud se tedy již nemůže zabývat posouzením otázky platnosti tohoto právního úkonu (nyní právního jednání), a to ani formou předběžné otázky; nebyla-li neplatnost právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu, musí soud v případném jiném řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně (srov. například již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96). 6. Z uvedeného vyplývá, že závěr o věcné opodstatněnosti (resp. neopodstatněnosti) nároku žalobce na náhradu mzdy podle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce, jehož základním předpokladem je (vedle oznámení zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání) neplatné rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele okamžitým zrušením, závisí na rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru žalovaného s žalobcem okamžitým zrušením ze dne 12. 8. 2021. Pravomocný rozsudek, kterým by byla žaloba o náhradu mzdy zamítnuta dříve, než dovolacím soudem bude v projednávané věci rozhodnuto o podaném dovolání, by potom – za situace, kdyby dovolacím soudem bylo rozhodnuto o změně nebo zrušení rozsudku odvolacího soudu – znamenal zásah do práv dovolatele, který by bylo možné napravit jen žalobou na obnovu řízení [srov. § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Nejvyšší soud proto shledal, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu by dovolatel mohl být závažně ohrožen ve svých právech, a vzhledem k tomu, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení, rozhodl (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícím proti rozhodnutí ve věci samé), že právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, č. j. 30 Co 146/2024-222, v části výroku I, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, jímž byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru žalovaného s žalobcem okamžitým zrušením ze dne 12. 8. 2021, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalobce [§ 243 písm. b) o. s. ř.]. 7. Protože by neprodleným výkonem rozhodnutí (exekucí) napadeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, č. j. 30 Co 146/2024-222, v části výroku I, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o náhradě nákladů řízení, a ve výroku II, kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 776 Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Valenta, LL.M., hrozila dovolateli závažná újma, Nejvyšší soud podle ustanovení § 243 písm. a) o. s. ř. odložil vykonatelnost uvedených výroků rozsudku odvolacího soudu. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 11. 3. 2025 JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu